Ahojte, po dlhšej dobe ( samozrejme môže za to práca ) som sa vybral na tréningy do našich hôr a v sobotu ( 15.7. ) som to zobral vážne a vyrazil som si zmerať sily s 300 účastníkmi Karpatského vlka.
Po príchode na bratislavskú Kolibu som si zašiel na „prezentačku“ pre číslo, dostal som 92 a približne o 10.50 hod. som sa spustil na štart, ktorý bol v peknej dolinke, takže hneď po výstrele so štartovacej pištole nás čakal pekný a náročný výšlap po trávnatom teréne. Na štarte a pred vstupom do lesa bola dosť veľká tlačenica, takže sa išlo prevažne pešo. Po vstupe do lesa a v prvých stúpaniach sa začala táto veľká skupina rozpadať a tí zdatnejší sa nám začali vzďalovať. Ja som sa „zavesil“ za svoju kamarátku Renátu ( ktorá ma „ťahala“ skoro až po prvú občerstvovačku, za čo jej veľmi pekne ďakujem ), inak by som odpadol hneď po 15 km. Renátka skončila v kategórií žien na 2. mieste!!! GRATULUJEM ). Terén pred prvým a zároveň a posledným občerstvením bol dosť dobrý. Občas kamene, ale dalo sa to zvládnuť aj pri zjazdoch. Druhú časť trate som až tak dobre nepoznal, takže som poriadne nevedel čo ma čaká. Dve väčšie stúpania v ktorých sme všetci tlačili mi na silách veľa nepridalo, ale potom cca 10 km pred cieľom sa išlo už iba do malých stúpaní ( to ma veľmi tešilo ). Po 43 km som sa konečne dostal do priestoru cieľa kde som si musel ešte vytrpeť jedno stúpanie a v zápetí som si vychutnal posledný zjazd na trati. Do cieľa som prišiel s časom 2:49:41 na 118. mieste v kategórií. Ja osobne som celý happy.
 
Záverom len dodám, že sa teším na ďalší ročník ( je čo zlepšovať ) ).

Drazí cyklopřátelé! Na Ravo Bike maratonu jsem byla nakonec jen s Alešem. Ten z Vás, kdo opravdu nemohl - smůla - a ten, komu se jen nechtělo, udělal velikou chybu!!!
Počasí si s námi sice trošku zahrálo (asi 20 minut jsem se rozhodovala jestli vzít krátký nebo dlouhý dres), nakonec i pár kapek spadlo, ale jinak to byla vážně paráda!!!
Start závodu na 90 km proběhl podle plánu v 11:00. My, co jsme jeli kratší 50km trasu jsme si na svůj výstřel z historického kanónu museli půlhodinku počkat. Nicméně atmosféra startu byla výborná, vyrazili jsme do rockového hudebního pozadí (tušim, že to byl Ozzy
Nejdřív se jel jeden okruh městem (pro diváky), a pak už jsme zamířili do prvního stoupání a do terénu. Aleše jsem viděla naposledy když jsme vyjížděli z města. Pak jen přehodil a nekompromisně mi ujel.
Trať nebyla příliš náročná na stoupání (naměřili jsme 720 nastoupaných metrů), zato bláta bylo po deštivém týdnu až dost. Hned v prvním lese se jízda na kole proměnila v hromadný pochod bahnem když se konečně dalo nasednout, měla jsem tak zapatlané tretry, že jsem nemohla ani našlápnout. Potom už to celkem šlo.
Mě osobně se líbily hlavně sjezdy, ty jsem si fakt užívala, i když nepatřím mezi nejodvážnější a nejrychlejší sjezdaře. (Nedá se nic dělat, v tom mají pánové navrh). Takže nebylo výjimkou, že kluci, které jsem dokopce předjela, mi to zase ve sjezdu oplatili. Ale koneckonců o tom to je, ne?
Na trati byly celkem 3 občerstvovačky, takže o pití ani o jídlo nebyla nouze. Jen mě trochu zaráželi závodníci, kteří 100% neohrožovali medailové pozice, a přesto občerstvovačku proletěli se slovy nic nechci, nic nechci, aby pak po dalších 300 metrech v lese zahodili obal od müslityčinky a v následujícím kopci stejně slezli.
Po příjezdu zpátky do města jsme ještě projeli cik cak přes park, aby měli diváci na co koukat a pak už konečně CÍL!!! Tam jsem jako zástupce něžného pohlaví dostala květinu a zase jsem měla ten krásný pocit, že jsem to zvládla. Celkově to byl nádherný zážitek, a proto už myslím na to, že příští rok jedu znovu. Snad se nás sejde víc, protože tenhle závod (myslím že perfektně zorganizovaný) všem doporučuju.
Výsledky:
Hanka 15. místo v kategorii, s časem 2:54:44,9
Aleš 110. místo v kategorii, s časem 2:32:36.2
Kompletní výsledkovou listinu najdete zde.

V neděli 11.6.2006 se jel už druhý závod série Kavkazcup a já i Martin Dostál jsme nemohli chybět…
Jednalo se o časovku na trati dlouhé 16 km. Bylo sice krásné počasí, na nebi ani mráček, ale vítr fučel pořádný. Před samotným závodem jsem si celou trať projel a zjistil jsem nemilou věc a sice, že vetší půlka závodu se pojede proti větru. Martin odstartoval pár míst přede mnou. Můj start zkomplikoval ještě kolem projíždějící autobus karosa, takže jsem se na trať nakonec dostal o 1,5 minuty později. Prvních asi 5 km jsem si užíval jízdu rychlou kolem 40-50 km/h s větrem v zádech. Pak na mně čekal kratší kopeček,následný sjezd a pasáž proti větru, která byla zpočátku rovinatá, ale změnila se na celkem dlouhé a prudké stoupání. To už jsem toho měl opravdu plný tretry a čekal na závěrečný sjezd k cíli. Jelikož jsem si zapomněl spustit tachec, neměl jsem potuchy jak jsem dopadl. Na vyhlášeni jsme s Martinem čekali v nedaleké hospůdce u pivka, červení a mokří jak raci.
Dosáhli jsme následujících výsledků:
Z 40 startujících
Richard Bylinský 2.místo čas: 27:03.7
Martin Dostál 8.místo čas: 27:40.7

V neděli 11.6.06 se za krásného slunečného dne konal první ročník Giant Berounského Bike Maratonu. Jak již název napovídá, trasy 38km a 72km startovali na Husově náměstí v Berouně. Na krátkou trať bylo přihlášeno 223 borců a na tu delší 292.
Pár slov k trati a závodu vůbec.
Jelikož se jednalo v podstatě o nultý ročník, dalo by se najít v organizaci určitě pár chybiček (např.: ne zrovna vhodně umístěná občerstvovačka pod sjezdem, ve 45km rychlosti se kelímek s jonťákem chytá blbě), ale otázkou zůstává, zdali ji vůbec mohli umístit jinam, kvůli majitelům pozemků a ochranářům, se kterými prý byly i problémy. Někteří si také stěžovali na značení vápnem, které se časem ztrácelo a proto se i kufrovalo. Poslední vadou na kráse, alespoň z mého pohledu, byla malá porce těstovin v cíli
Jinak ale byla trasa opravdu krásná a jezdivá, bez nějakých obtížných technických pasáží. Hlavně poslední sjezd do cíle k nemocnici byl super!
Tímto bych však chtěl poděkovat pořadateli a všem těm, kteří se podíleli na zajištění křižovatek a přejezdů silnic za perfektní práci. Myslím, že v tomto směru byl závod opravdu bezpečný.
Na krátké trati reprezentovali Cycling Diary:
Roman Grulich v čase 01:41:53,3 celkově na 47 místě, v kategorii 14.
Aleš Tuček v čase 01:48:22,7 celkově na 74 místě, v kategorii 19.
Hanka Veselá v čase 02:02:01.9 celkově na 107 místě, v kategorii 4.
Na dlouhé trati:
Tomáš Suchý v čase 03:16:29.9 celkově na 99 místě, kategorii 25.
Všem upřímně gratuluju k výsledkům. 

Omlouvám se všem přátelům kola a konečně se dostávám k tomu, že jsem napsal své zážitky a pocity ze svého prvního letošního závodu Starobrno Tour 2005. Doufám, že ježdění mě jde lépe než psaní, protože bych byl jinak mizernej jezdec.
Něco na úvod…
Letos se konal v Brně již 5. ročník cyklistického závodu, a to jak pro vyznavače silničních a horských kol, tak i pro úplné amatéry. Pro ty byla nachystána “hobby kategorie” (ono já jsem vlastně taky hobík, ale v tomto případě je hobby chápáno pro ty, kteří se alespoň udrží na kole). Poprvé byl ovšem závod zařazen do Velosérie. Tím došlo k menším změnám v trasách (alespoň na silničních). Místo tradiční “stovečky” natáhli hlavní trať na nepříjemných 160 km a pro odpadlíky zařadili sympatičtější 65 km trasu. Jelikož su z Brna, pivo mám rád, tak na tomto závodě přeci nesmím chybět. Letos jsem se tedy tuto akci rozhodl obšťastnit již svojí třetí účastí. No a tradičně v disciplíně silničních kol. Naštěstí jsem nebyl sám a tak za Cycling Diary jsme se rozhodli na start nastoupit v sestavě Přemysl Gryc a David Mikeš. Oba shodně na krátké trati.
Prelude
Po dlouhých úvahách kterou trať zvolit… teď nechápu proč jsem se rozmýšlel se svými 900 najetými km za celý rok, přičemž nejdelší trasu jsem jel asi 120 km … rozhodl jsem se vyrazit na krátkou. Udělalo mě radost, že kolega zvolil stejnou variantu. Vždy jsem tento závod bral čistě jako takové rozkoukání se, přivyknutí jízdy v balíku po dlouhém povalování přes zimu. Nedělal jsem si tedy jakékoliv ambice a byl celkem v klidu. Ovšem již první znejistění přišlo den před závodem, kdy jsem se s Davidem rozhodl vyrazit na prezentaci.
Jelikož i David je Brňák, vyrazili jsme stylově na kole. Hlavně jsme se ujišťovali že pojedeme volně, protože se nemá smysl před závodem honit. No, zpočátku bylo tempo poklidné, až na ten hnusný protivítr (takové menší varování před závodem). Občas jsme se prostřídali a tak se mě jelo dobře, když tu přišel menší kopec. Já jel za Davidem a pořád čekám kdy tam hodí ten malej tácek, ale pořád nic. Parchantík si to v klidu v sedě šlape jakoby jel po rovince. To, že je David blázen a hltač kilometrů jsem věděl, ale takovou zákeřnost jsem nečekal. Pointa je v tom, že jsem s ním jel teprve asi podruhé, čili jsem ho moc neznal a nevěděl jaké kvality v sobě skrývá. Teď už vím, že mě darebák zkoušel. Ale tehdy jsem to netušil, proto jsem se nechtěl shodit a s křečovitým výrazem ve tváři jsem dělal jako bych jel na 30%. Nahoru jsem vyjel téměř s maximálkou, ale nedal jsem se a pokračoval v tempu dál. No nebudu to natahovat…. kdyby nám někdo změřil průměr na posledních 5-ti kilometrech řekl bych že jsme nebyli daleko od průměrné rychlosti etapy na TdF. Vynikající “klidná” projížďka před závodem. Tím jsem dospěl k závěru, že s Davidem na prezentaci kolmo už nikdy nepojedu, i kdyby mě zaplatil startovné
Závody aneb tanec s větry
V neděli jsme se tedy postavili oba na start závodu (závod se pravidelně koná vždy ve statní svátek 8. května, což letos připadlo na neděli). Tentokrát jsem se rozhodl dopravit na závod přímo na kole, když už jedu krátkou Z domu to mám nějakých 25 km, hold bydlím na druhé straně Brna. Počasí bylo mizerné, zima a silný vítr. Naštěstí nepršelo. Přijel jsem docela rozehřátý a bavil se na startu pohledem na klepající se soupeře zimou. Tentokrát jsem se nesnažil nějak moc tlačit dopředu, přesto jsem zaujal taktické místo v popředí a čekal na start.
Ten po krátkém proslovu přišel a předek startovního pole se začal pomalu rozhýbávat. Start je tu trochu nešikovný, jelikož se ihned na pár metrech stáčí na silnici o 180° a ke všemu mírně do kopce. Blbě se tedy nacvakává do pedálů (alespoň těm co jsou v popředí) a rozjíždí. To zřejmě mělo za následek kuriózní pád s dominovým efektem, aniž by několik nešťastníků ujelo 10m Následovalo pár vybraných slovíček, ale to jsem už moc nevnímal, jelikož jsem se kolizi naštěstí vyhnul. Nechal jsem tudíž nadávající soupeře za sebou a uháněl vpřed. Další kuriozitka toho závodu je, že organizátoři umístili “koberec”, který začíná pomocí čipu měřit čas, asi po 0,5 km od oficiálního startu. Navíc ho umístili na parkoviště vedle silnice, takže opět o zábavu postaráno.
Po překonání těchto menších záludností se už tedy může každý soustředit na své výkony. Zpočátku se trasa mírně houpe až pod první vetší kopec z Žebětína k závodnímu okruhu - autodromu. Z tohoto kopce mám z minulých ročníků depresi, protože již zde kolem mě, přes veškeré mé úsilí, vždy proplul celý hlavní peloton a nenávratně se mi vzdálil kdesi mezi stromy. Byl jsem proto odhodlán do tohoto kopce dát vše, i kdybych mel nahoře vypustit duši. K mému velkému překvapení jsem “v pohodě” vyjel nahoře na špici balíku a pokračoval dál (je vidět, že prodloužení hlavní tratě na 160 km má i svá pozitiva… protože myslím že se jelo podstatně volněji).
Tentokrát jsem si jízdu v pelotonu vychutnával dál. Totiž… doposud mojí jedinou strategií na závodech bylo vydržet co nejdéle v hlavním poli stůj co stůj. Většinou ignorujíc úniky a také kolikrát neposlouchaje mé tělo, které bije na poplach (ještě že nevozím tepák
Pokračoval jsem tedy dále pěkně schovaný za těma, kteří na to mají a baví je jet v předu. Dojeli jsme na konec Ostrovačic a čekal nás další kopec do Říčan. Kousek před stoupáním odskočila dvojice uprchlíků. Zřejmě proto, že foukal děsný vítr a nikomu se nechtělo nikam spěchat. Stoupání jsem ustál až nahoru, kde jsem k mému štěstí zůstal v popředí, protože se na konci začalo stíhat onu odskočenou dvojici. Tempo opravdu hodně přiostřilo a balík se natáhl do pěkného dlouhého vláčku. V tento okamžik, jak jsem se později dozvěděl, měl David smůlu, protože se vzadu začalo trhat hlavní pole a zůstal viset v nějaké odtrhnuté skupince. Kvůli silnému větru neměli moc šancí na zlikvidování mezery a vrátit se tak k pelotonu. Uprchlíci byli za chvíli dostiženi a pokračovalo se dále pohromadě.
Za Domašovem až na Velkou Bíteš foukal opravdu ďábelský vítr. Občas jsem měl pocit že mě to shodí z kola, i když chvílemi bylo zábavné sledovat jak souputník přede mnou jede sice rovno, ale jaksi našikmo Samozřejmě jsem si pečlivě střežil výhodnou pozici v předu a nevystrkoval ani nos. Smích mě ovšem přešel kousek před Velkou Bíteší, kde se silnice za průjezdovou kontrolou mírně zvedá. Řadím na malou placku a slyším ten hnusněj zvuk, kdy spadlý řetěz jenom škrtá o převodník. Opět mi na závodě padá řetěz. To je moje prokletí!! Nikdy se mě nestane na vyjížďce aby mě spadl, a to i když se o to vehementně snažím. Na závodech se mi to ale stalo již po čtvrté. Stavím tedy u kraje a snažím se co nejrychleji řetěz nahodit zpět, přičemž si vyslechnu pár nadávek. Ono zastavit uprostřed balíku není nic příjemného (obzvláště když jede hodně u kraje). Zoufale po koutku oka sleduji jak se kolem jenom míhají postavičky a je jich čím dál míň. Už se loučím s blahým pocitem, který mám když jsem uprostřed dění a jedu v tom velkém grupáči. Nahazuji řetěz, nadávám u toho jako dlaždič, ruce zaprasený (ale co, na závodě na to kašlu), sedám na kolo a uháním dále. Zjišťuji, že balík nepoodjel zase tak daleko a navíc se za ním plouží kolona aut. Zaplať pánbůh za to. Alespoň pro tentokrát. Využívám pěkně závětří za auty (jinak bych v tom hnusným protivětru neměl šanci) a dotahuji se do balíku. Překvapen, spokojen, ale hlavně zpět. Nestálo mě to moc sil, i když jsem jel pořádnou podlahu, a tak se ihned prodírám balíkem pěkně dopředu.
Projíždíme Velkou Bíteš, kde se mění směr opět na Brno a tím pádem konečně po větru. Ovšem najednou pole ožilo a ihned začíná pár jedinců poodjíždět. Když vidím jak se začíná trhat více a více bláznů, nevydržím s nervy a pustím se za nimi. Další mírný kopec se jede hodně svižně (poprvé jsem ho jel na velký převodník). Nahoře se otáčím jestli jsme náhodou neujeli… ale kdepák, celý balík to hrnul dál. Následuje nenáročný terén s mírnými houpáky a mizernou silnicí (místy s dírami, že by tam člověk schoval nohu až po kotník). Proto se držím hodně na špici abych měl přehled a nějakou nevyžral. Tempo se drželo velice svižné, ale po větru se jelo přece jenom lépe. Tak to pokračovalo až na Braníškov.
Zde malá pikantnost. Zřejmě kvůli již zmiňovanému povrchu vozovky nastala “pro mě” komická situace. A to ta, že zleva mě předjíždí nějaký borec, ale najednou zprava další a směřuje to rázně k tomu prvnímu. Jakmile ho dojíždí a je na dosah jeho paží, uštědří mu bez jakéhokoliv varování kladivo pěstí do ramene No chvíli se pošťuchovali a častovali se přívětivými slovy. Dál jsem tomu raději nevěnoval pozornost a soustředil se na cestu.
Za Braníškovem začalo to správné “divočení”. Ti co jeli krátkou trasu, měli dosti sil a dělali si ambice na umístění začali s pokusy o úniky. Tempo bylo kruté a já jel co to ještě dalo (chvilkami jsem koukal na tachec… no pod 50 to nešlo - pravda bylo to mírně z kopce). Snažil jsem se udržet si pozici hodně v předu, nicméně jsem cítil, že na forsáž takto do cíle nevydržím a začal jsem se trošku propadat. Naštěstí se v Lažánkách všichni sjeli dohromady a rychlost opadla. Tím jsem se dostal zpět na strategické místo ve předu, jelikož nás čekal pěkný padák dolů do Veverské Bitýšky. Sjezdík jsem si vychutnal a chvílemi jsem jel úplně na samé špici… tedy první
To bylo ovšem naposledy Za Bitýškou nás čekal poslední kopec (mluvím za ty, co jeli krátkou) a za ním sjezd a cíl do malého, ale nepříjemného stoupání. S povzbuzeným sebevědomím z předchozích kopců jsem sebejistě začal mezi prvními stoupat nahoru. Ale najednou jako bych mel nohy z olova a na zádech 10kg batoh. Prostě to nejelo. Zoufale asi 3 - 4 km před cílem jsem koukal jak kolem mě lehce projíždí jeden za druhým, až už nebylo nikoho, kdo by si mě mohl vychutnat. Otáčím se a zjišťuji že celá hlavní skupina mě ujela. To je hold moje slabost. Vždy když neuvisím, tak je to v kopci. No, Armstrong ze mě nikdy nebude. Smířen s osudem pokračuji dál a na vrchol dorazím zcela osamocen. Následoval sjezd, kde se dělily trasy. Ti co toho neměli dost a jeli dlouhou, zatáčeli a pokračovali vstříc dalšímu dobrodružství. Měl jsem je ještě na dohled a tak mě překvapilo, že většina odbočila na dlouhou. Do cíle už dojíždím osamocen, bez dalších bojů. Ovšem čekalo mě zde překvapení.
Do cíle se zatáčí doleva ze silnice do kempu, ale následně ihned doprava na plácek, kde byl nafukovací oblouk a časomíra. Toho si zřejmě ve víru vášní a boje o první umístění nevšimlo přibližně prvních 10 závodníků a pokračovali dále kamsi dolů Takže jsem dojel na 5. místě, kde v cíli koukal překvapený vítěz, který ani vyhrát nechtěl (teda spíš si to nezasloužil). Pravdou je, že značení nebylo žádné a nebylo ani žádného dobrotivce, který by rozdivočelé závodníky nasměroval správným směrem. Skončilo to nakonec protestem a následným upravením výsledkových listin. A já myslím, že po právu. Proto má prvních 10 závodníků na výsledcích tak pěkné rozestupy Oficiální výsledky z krátké trasy jsou zde. Vítěz Holub Michal dojel do cíle “zřejmě”v čase 1:46:21, já obsadil nakonec celkově 16. místo (1:48:50) a David 45. místo (1:58:31). Z žen dorazila do cíle první Ryšánková Soňa v čase 1:57:51.
Suma sumárum
Trocha čísel neuškodí, a tak tedy… naměřil jsem místo 65 km něco kolem 62 km, průměrná rychlost na mém budíku ukazovala 34,34 km/h a maximální rychlost 80,1 km/h. Najeto kilometrů do závodu přibližně 950 km.
Hodnocení mého výkonu? No, jelikož jsem opět očekával že mě balík ujede v prvním kopci za Žebětínem, tak celkem spokojenost. Ale na druhou stranu jsem se pořád vezl v háku, nevystrkoval moc noc, a přesto jsem neuvisel na závěr kopec. Tak to mě hodně rozladilo. Tudíž z tohoto závodu nemám moc valné pocity. Prostě jsem nenechal na trati duši a to mě trochu mrzí. Ale na začátek sezóny dobrý.
No pokud jste ty moje žgrindy dočetli až sem (a že jsem se nějak rozepsal), tak na závěr musím napsat ještě jednu perličku. V průběhu závodu jsem si všiml jednoho kola, které mělo silnou karbonovou stavbu zadní vidlice. Na levé trubce vidlice bylo poměrně velkým písmem napsáno “PEKLO TĚ NEMINE” No, na konec mě dotyčný ujel, tak možná si peklo prožili v závěru, protože já byl ušetřen. Ale kdo ví… snad příště.

V pondělí 8.5. se konal již tradiční svátek cyklistiky, závod StarobrnoTour. Letošní 6. ročník nabízel 3 trasy – Silnice 100, MTB 55, a HOBBY 30 km. Počasí vyšlo myslím celkem ukázkově i když ráno to vypadalo na deštík.

Na startu stálo postupně téměř 930 účastníků. Náš tým měl zastoupení jednak v silničním závodě (Martin Dostál v kategorii SM1) a jednak v závodě na 30 km (Aleš Tuček v kategorii HM a Hanka Veselá v kategorii HŽ). Trať krátké trasy nebyla nijak technicky náročná, jelo se hlavně po zpevněných cestách, hodně také po asfaltu. Zato na delší 55 kilometrové trati si závodníci užili asi půl metru hluboký brod a další dobrůtky, takže o bahínko nebyla nouze. V cíli už pak čekal typický gulášek, těstovinky, pivečko (Starobrno, jak jinak) a pro Brno neméně typická Kofola… zkrátka atmosféra, díky které jsou tyhle závody vždycky super
Výsledky:
Martin Dostál: celkově 146, v kategorii 111, (3:41:29)
Aleš Tuček: celkově 71, v kategorii 43, (1:13:31)
Hanka Veselá: celkově 146, v kategorii 11, (1:26:0

Dňa 9.4. sa konal závod horských kôl na 30 km v malej dedinke Nasavrky. Svoje zážitky zo suťaže som Vám popísal v nasledujúcom článočku.
hojte, dňa 9.4. 2006 som sa zúčastnil mojej prvej tohto ročnej súťaže. Bol to prvý ročník MTB závodu na 30 km popri ktorom sa zároveň konal aj bežecký závod na 15 km. Organizoval ho Honza Rýdlo s JR Running Sport - intersport. Samozrejme spolu s ďalšími super ľuďmi a za pomoci sponzorov bez ktorých by sa táto súťaž nemohla konať.
Ráno som musel veľmi skoro vstávať, bolo to okolo 5.45 hod.. Čakalo ma 230 km a asi 3 hodiny jazdy autom ( to len pre informáciu mojim kolegom z Prahy, ktorý sa mohli zúčastniť lebo to majú len hodinku autíčkom ) ). Ale to ma vôbec neodradzovalo od prvej tohto ročnej súťaže. Do Nasavrk som dorazil okolo ôsmej hodiny. V dedine to žilo, každý z organizátorov dokončoval svoju robotu a dolaďovali sa ešte niektoré drobnosti. Štartovalo sa o 10.30 hod., tak som mal trocha času aspoň na raňajšiu kávičku. Približne pred deviatou hodinou som sa hodil do “gala” a šiel si prejsť trať, aby som vedel čo ma čaká. Tak 2/3 trate sa išlo po asfaltovej ceste a 1/3 po lesných chodníčkoch. Jazdiť budeme 7 štvorkilometrových okruhov. Po prejdení trate v tréningovom tempe, sme sa v určenom čase všetci spoločne postavili na štart, kde nás odštartovala dvojnásobná majsterka sveta a rekordmanka Jarmila Kratochvílová. Jazdilo sa super až po 4 kolo, v ktorom začalo dosť pršať a terén bol o to nepríjemnejší. Hlavne v lesnom zjazde, kde nejeden závodník okúsil chuť blata.
Po tomto tvrdom odjazdení 7 kôl bol prvý v cieli z našej skupiny M1 Horák Martin z klubu Rock Machine-CykloMax HK s časom 1:18:04. Ja som skončil na 20. mieste. V ženskej kategórií dorazila prvá Bublová llona zRock Machine-CykloMax HK a v skupine M2 sa na prvom mieste umiestnil Havlíček Tomáš z tímu Axiom Orbit Žďár n. Sáz.. Zatiaľ čo sme mi jazdili pre divákov bol pripravený dobrý program na spestrenie. Hrala kapela Rock Band a vystúpila aj Jana Kotvová, ktorá predviedla veľmi dobrú prácu s lasom (aspoň podľa slov manželky, ja som vtedy šliapal do pedálov ) ). Toď asi vše!
P.S.: Ešte raz vďaka Honzovi Rýdlovi, bol to veľmi dobrý závod, teším sa na budúci rok.

Jak bylo na prvním letošním soustředění týmu? Báječně! Vyrazili jsme do Orlických hor, kde jsme měli zajištěné ubytování v bývalém loveckém zámečku Pádolí nedaleko Deštného v Oh. v 780 m.n.m. Zámeček je dobrým výchozím bodem pro běžkaře. Na sjezdovku se odsud dostanete jen autem, ale i to není problém. Ubytování bylo krásné, obsluha perfektní, kuchyně výborná a počasí exkluzivní (až na celkem silný vítr)…
Jak bylo na prvním letošním soustředění týmu? Báječně! Vyrazili jsme do Orlických hor, kde jsme měli zajištěné ubytování v bývalém loveckém zámečku Pádolí nedaleko Deštného v Oh. v 780 m.n.m. Zámeček je dobrým výchozím bodem pro běžkaře. Na sjezdovku se odsud dostanete jen autem, ale i to není problém. Ubytování bylo krásné, obsluha perfektní, kuchyně výborná a počasí exkluzivní (až na celkem silný vítr)…
Na horách je pořád dost sněhu, takže ideální podmínky na test naší fyzičky na běžkách. Vybavení jsme si půjčili až na místě za rozumnou cenu, asi 200Kč, za celý set na den.
Protože většina z nás stála na běžkách (nebo na lyžích vůbec) poprvé, nebyly to zrovna „olympijské“ výkony, ale i tak musím říct, že tohle soustředění dokonale splnilo svůj účel. Základy techniky pochytil snad každý (můžete posoudit z fotek a nějaký ten kilák jsme taky zvládli.
Je z nás dobrá parta a už teď se všichni těšíme na další setkání, které plánujeme zhruba za dva měsíce, už na kolech.
Závěrem bych chtěla poděkovat našim novým sponzorům, firmě Hlavná 30, cafe and restaurant a firmě mGal spedition, které nám svým finančním příspěvkem značně pomohly s financováním tohoto soustředění. Děkujeme!!!
Tímto zdravím všechny, se kterými jsem se na soustředění viděla a doufám, že příště se nás sejde ještě víc.
Sportu a společenským hrám zdar )
Hanka

Štvrtá časť seriálu o výžive sa bude zoberať niektorými rizikami nadmerného príjmu bielkovín.
Niektoré riziká nadmerného príjmu bielkovín
1. Preťaženie prípadne až poškodenie pečene v dôsledku a zaplavenie organizmu bielkovinovými zbytkami.
2. Preťažovanie a poškodzovanie obličiek, ide o tzv. pseudouremický syndróm.
3. Nebezpečenstvo aterosklerózy, vyvolané zvýšenou hladinou cholesterolu pri dlhodobej konzumácií prevažne bielkovín živočíšneho pôvodu.
4. Tráviace ťažkosti, ako je nafukovanie spôsobenie hnilobnou dyspepsou pri rozkladaní bielkovín v čreve.
5. Spracovanie nadmerného objemu bielkovín ochudobňuje organizmus o energiu. Hovoríme o tzv. špecificko-dynamickom efekte ( asi 30 % energie ). Ten je daný nutnosťou vynaložiť energiu na spracovanie a hlavne zabudovanie stravou prijatých bielkovín, pričom podobne ako pri požití alkoholu, vzniká teplo. Ľudia konzumujú nadbytok bielkovín majú dosť majú dosť energie na udržanie telesnej teploty, čo je výhodou v zime, ale v lete ľahko dochádza k prehrievaniu organizmu.
6. Zvýšená tvorba nitrozamínov a biogénnych amínov, ako produktov rozkladu bielkovín v čreve, s ktorým súvisí zvýšené riziko nádorov hrubého čreva.
7. Zvýšená tvorba podkožného, ale i útrobného tuku - ketogénne aminokyseliny.
8. Osteoporóza - vyvolaná stratami vápnika najmä u žien, ktoré sa predávkujú bielkovinami bez toho, že by výdatne cvičili.
9. Aminokyselinová dysbalancia - v prípade nadmernej konzumácie niektorých izolovavých aminokyselín.
10. Akné - zhoršenie pleti, ale aj prípadné alergie.
11. Dna - bolestné ochorenie kĺbov, ktoré sa zapália v dôsledku ukladania prebytkov kyseliny močovej. Hrozí všetkým, ktorý konzumujú veľa pečienky, zveriny, sardiniek a kaviáru.
V tabuľke je uvedený zoznam aminokyselín, vyskytujúcich sa v strave a tvoriace všetky bielkoviny v ľudskom organizme.

Tab. 1 AMINOKYSELINY
 

A. Esenciálne
LYZÍN glukogenná i ketogenná
LEUCÍN glukogenná
IZOLEUCÍN glukogenná i ketogenná
VALÍN glukogenná
FENYLALANÍN glukogenná i ketogenná
TRYPTOFÁN glukogenná i ketogenná
METIONÍN glukogenná
TREONÍN glukogenná
HISTIDÍN glukogenná
 

B. Semiesenciálne

ARGINÍN glukogenná
HISTIDÍN glukogenná
 

C. Neesenciálne

ALANÍN glukogenná
KYSELINA ASPARÁGOVÁ glukogenná
CYSTEÍN glukogenná
GLYCÍN glukogenná
TYROSÍN glukogenná
KYSELINA GLUTAMOVÁ glukogenná
PROLÍN glukogenná
SERÍN glukogenná
 

D. Nepodieľajúce na stavbe bielkovín

TAURÍN Potenciálne esenciálna
KARNITÍN Potenciálne esenciálna

V tretej časti nášho seriálu o výžive si povieme niečo o fyziologických funkciách bielkovín.
Fyziologické funkcie bielkovín
Bielkoviny - bez ohľadu na to, ako v organizme vznikli, majú niekoľko funkcií. Sú to:
a) Stavebné a ochranné - vykonávajú ich bielkoviny s vláknitou štruktúrou (kolagény v kostiach a v spojivovom tkanive, elastíny, predovšetkým v ružných častiach spojiva, ako sú šľachy a koža, keratíny vo vlasoch a nechtoch, fosfolipoproteíny, ako súčasť bunečných membrán vrátane nervovej sústavy ).
b) Transportné a skladovacie - tvoria sa komplexami bielkovín s inými látkami nebielkovinového charakteru ( transferín prenášajúci železo, feritín ako zásobarňa železa, albumíny ako nosiče minerálnych látok a niektorých chemikálií, hemoglobín s viazaným železom v molekule, lipoproteíny a fosfolipoproteíny prenášajúce tuky ).
c) Mechanicko - chemické - tvoria sa väčšinou vláknitými bielkovinami ( aktín a myozín ako kontraktilné bielkoviny svalu zabezpečujúce ich mechanickú činnosť, stavebné bielkoviny kosti, bielkoviny podieľajúce sa na zrážaní krvi ).
d) Riadiace a regulačné - zabezpečujú sa relatívne širokou škálou niekedy rozličných bielkovín tvoriacich hormóny.
e) Obranné a ochranné - ide napríklad o protilátky, ktoré sú trvale prítomné a vytvárajú sa aj ako reakcia na nejakú cudzorodnú látku.

Tab. 1 Živočíšne zdroje bielkovín

Výhody Nevýhody

 
1. Dostatok všetkých esenciálnych
aminokyselín
2. Ľahšia stráviteľnosť
3. Rýchlejšia tepelná úprava
4. Nízke rizika alergie
5. Niekedy výhodný – menší objem
 
 
 
 
 
 
 
 

 
1. Vyššie ekonomické náklady
2. Vyšší obsah tuku, predovšetkým
nasýtených mastných kyselín
a aj cholesterolu
3. Vysoký obsah EMK
4. Pri nadbytku možný sklerotizujúci
vplyv
5. Provokácia nádorových chorôb
6. Vyššia záťaž pečene a obličiek
7. Zostatkový obsah antibiotík
a chemikálií
8. Riziko alergie – mlieko
9. Nemožnosť jesť surové
 

 
Tab. 2 Rastlinné zdroje bielkovín
 

Výhody
 

Nevýhody
 

1. Nízke výrobné náklady – nižšia
cena
2. Nižší obsah chemikálií
3. Nulový obsah cholesterolu
4. V niektorých súčasne vysoký
obsah EMK
5. Niektoré možno konzumovať
v surovom stave
6. Vyšší obsah vody
7. Prevencia niektorých nádorových
ochorení, hlavne hrubého čreva
a konečníka
 
 
 

1. Nutný vyšší objem stravy
2. Nekompletnosť spektra
aminokyselín
3. Nižšia stráviteľnosť
4. Dlhší čas spracovania
5. Vysoký obsah dusičnanov
6. Nevyhnutnosť dokonalejšieho
spracovania v ústach
7. Nižšia energetická hodnota
8. Vyšší výskyt plesní
9. Riziko výskytu ťažkých kovov
10. Riziko potravinových alergií ( sója,
arašídy a iné )
11. Nedostatočný mantálny vývoj
u detí pri

V štvrtej časti nášho seriálu Vám prinesieme článok o rizikách nadmerného príjmu bielkovín.