Cyklodeník CYCLING DIARY

Takže dlhoočakávaný dátum 18. 10. 2006 sa naplnil a bol čas sa pripraviť na naše sústredenie ( myslím si, že by sa to dalo nazvať aj inak ) ). Ja ( Martin ) a Tinka sme sa zozhodli ísť na Šumavu o deň skôr, aby sem si ušetrili jedno dopoludnie, ktoré sa dolo využiť inak ako cestovaním. Mali sme pred sebou 350 km, ale to nám vôbec neprekážalo, lebo sme mali 5 dní voľna pred sebou…. Po čakaní na Milana ( môjho sparingpartnera ), ktorý sa mi do poslednej chvíle nevedel vyjadriť či pôjde (nešiel a to je veľká škoda ) sme vyrazili popoludní na našu cestu za sústredením. Cesta nám rýchlo ubehla, možno aj tým, že sme sa trmácali po starej ceste do Českého Krumlova. Bolo sa na čo pozerať a dobre sme sa bavili aj na vodičoch, ktorý si v dedinkách strážili svoje bodíky ). Z Č. Krumlova sme to mali už len necelých 30 km do dedinky Hurka kde bol náš cieľ. Do penziónu U Medvídku sme prišli niečo pred 21.00 hod.. Ubytovali sme sa a unavený sme sa zvalili do postelí. Ráno náš čakal krásny výhľad na vodnú nádrž Lipno ( nádrž to hej, nebol to rybník ako som sa domnieval ) ) a chutné raňajky. Keď sme sa dobre napapkali vyšli sem si na prechádzku za chalupu a čakali sme na našich kolegov z tímu. Aleš, Hanka, Luban s Marcelkou prišli na poludnie a náš „véďo“ ( Milan ) s Táničkou mali prísť neskôr. Veľký nadšenci cyklistiky Aleš, Hanka a ja sme si nenechali ujsť krásne jesenné počasie a vyrazili sme na kratšie spoznávanie okolia. S mapou v rukách sme prešli necelých 40 km popri nádrži a kompou sme sa vrátili na druhú stranu nádrže k nášmu penziónu. Luban s Marcelkou okúsili miestny asfalt na korčuliach a Tinka s Lucy ponaháňali miestnych rybárov. Vlastne dúfam, že len Lucy ). Keď nám „véďo“ o 19.00 hod. zavolal, že sú ešte len v Prahe mi sme sa išli zoznámiť s našimi zásobami, ktoré sme si priniesli ). Chutné!!! Milan prišiel neskoro večer a neviem akým nedopatrením sa mu neušla ten večer izba. No čo už, kto neskoro chodí sám sebe škodí ), ako hovorí príslovie. Klábosilo sa skoro až do rána. Ráno sme sa pri raňajkách rozhodovali kam pôjdeme. A Tánička vymyslela výlet na Plešné jazero ( druhé najvyššie položené ľadovcové jazero ). Všetci súhlasili a to sme nevedeli čo nás čaká. 13 km pešia túra nám dala zabrať, teda aspoň mne. Ale večer nás čakal bowling, takže sme to vykompenzovali a každý bol spokojný. Ale samozrejme aj na túre bol každý spokojný, ale hádzať guľami je hádať guľami. A ešte keď sa darí….). Večer sme zakončili decentne jedným pohárikom a všetci unavený zaľahli do postelí. Ďalšie dopoludnie niektorý preležali v posteli, niektorý išli na korčule učiť sa „plužiť“ ). Poobedie patrilo návšteve zámku v Českom Krumlove. Absolvovali sme hodinový náučný program so sadistickou sprievodkiňou. Ale o tom by mohol rozprávať Aleš. To by bola jeho parketa )).Exkurziu sme ukončili chutnou večerou a prehliadkou mesta. Luban s Marcelkou odchádzali domov do Brna a mi sme sa išli na chalupu „sústrediť“ ). Ráno bolo tažké, ale aj napriek tomu sme ešte vyrazili na poslednú túru na našom sústredení. Cieľ bol Vítkuv Hrádek vo Svatém Tomášovi. Už to nebola 13 km túra. To nám podaktorým odľahlo. Môžem len konštatovať, že to bolo krásne prostredie. Po príchode na chalupu sme sa zbalili a po nechcem lúčení sme sa každý pobrali k svojim domovom. Bolo to super sa zase stretnúť s kolegami s tímu. Aj keď nie so všetkými, ale tá stará parta sa zišla znovu. Srandy bolo kopec, to teda hej. Teším sa už na ďalšie stretnutie možno pred sezónou. P.S.: Milan Lucy ťa stále hľadá ))))

Bylo 6h ráno 9. července, když jsem vstával na 24h maratón Pardubická 24. Za poslední tři dny jsem naspal necelých 9h a musím říci, že to bylo zatraceně málo
Bylo tomu také přesně 10 let od havárie, po které jsem byl rok a půl v rekonvalescenci a o kole se mi mohlo jen zdát. Od té doby proto slavím dvoje narozeniny. A já si dovolím jet na tak náročný závod zcela nevyspalý a unavený. Přiznávám, zanechalo to na mně asi následky… )
Přesto a právě proto jsem si přál v tento den podat skvělý výkon. Řeknete si, nesmysl! Cestou do Pardubic jsem už volal Davidovi a ptal se, jak to na startu vypadá, byl tam dřív. Po předešlých dvou dnech, kdy počasí stálo opravdu za draka a předpověď na víkend byla snad ještě horší, přijel na závod kompletní tým jeden jediný. Byl to jak jinak, než CYCLING DIARY ) Zbytek startovního pole tvořili jen místní otužilci. A tak organizátoři závodu změnili typ ze štafetového maratónu na šesti hodinový závod jednotlivců. Pro mne to byla úleva, věděl jsem, že bych těch 24 hodin nevydržel. Zato jsem byl ale ve svůj neprospěch, (ostatně jako všichni) připraven na zcela jiný stravovací režim apod. Místo energetických gelů jsem měl v kapse čokoládovou tyčinku a toasty…
Po startu, který byl zahájen chvíli po 11h, se „peloton“ rozdělil na dvě části. Odjeli jsme hned po startu. Myslím, že nás tam bylo sedm. Jelo se kolem 36km/h a průměr nám padal jen na třech nepřehledných křižovatkách, kde byla stopka. Do toho začalo ještě pršet, myslím že to bylo začátkem třetího, nebo koncem druhého kola. Takhle jsme jeli první tři. Při čtvrtém se skupinka trochu roztrhala, to proto, že jsme s Davidem a Radimem zastavili pro svou potřebu (ještě, že jsme jenom muži. Ke konci čtvrtého kola jsme jeli už zase po spolu, ale po nájezdu do pátého stíhal Radim uprchlíka, kterého zase dojížděl David. Já jsem zůstal klidným, myslel jsem si, že je dojedu postupným zrychlováním a v dalším kole už budeme spolu.
Bohužel při průjezdu startem do šestého kola na mě pořadatelé hlásali, že na mě trojice udělala 7 minut. To už jsem věděl, že buď se nechám dojet o kolo, nebo to prostě zajedu celé sám. A tak jsem jel podle sebe, průměr jsem držel nad 31km/h. Po 84km jsem byl na průměru těsně nad 32km/h a postupně snižoval k 31km/h. Po desátém kole, to jsem měl už 140km jsem zjistil, že mám třetí nejlepší čas a snažil se ho uhájit. Jenže to netušíte, co jsem si při tom užíval. Nejen že jsem měl žaludeční křeče, ale začal jsem pociťovat klasický „hlaďák“.
V jedenáctém kole jsem už uvažoval, že ze závodu odstoupím. Míjel jsem postupně několik lidí, kteří už ztráceli o několik kol. Snažil jsem se jim pomoci a chvíli je táhnout. Ale jen z vypočítavosti, aby mě taky na chvíli vystřídali. Když jsem ale viděl, že neudrží rychlost ani 28km/h, jel jsem sám. S pocitem, že vjíždím do dvanáctého a posledního kola jsem překonával sám sebe! Přesto, že jsem věděl, že už zde nemám soupeře, který by mne výrazně ohrožoval, byl to boj především sám se sebou! Cestou jsem zastavil a kromě jiného, snižoval i posed, abych zmírnil neustálý pocit, že mě pouští do lýtek 220V.
Projíždím cílem dvanáctého kola, když do šestihodinového limitu mi zbývá ještě něco přes dvacet minut. Byl jsem v domnění, že už jet dál nemusím a zastavil jsem. V tom se mě Eva Škařupová (ředitelka závodu) ptá, jestli chci risknout, že se v průběžném pořadí - čtvrtý závodník, dostane do cíle pod 6h a mohl by tak vjet do 13 kola. Vycházelo mu na dvanácté kolo k dispozici 36 minut, což měl podle svého průměru šanci. S hrůzou jsem si uvědomil, že by těch 84km, které jsem jel sám, mohlo přijít vniveč. Zablekotal jsem cosi o tom, že mě moc nepotěšili a s křečemi v lýtkách jsem vjel do posledního třináctého kola…
Jak říkám, to jsem mlel už z posledního! Ale měl jsem radost. Všichni znáte ten pocit, když překonáte sami sebe! Do cíle jsem dojížděl s velkou radostí a všichni přítomní se mě potleskem postarali a vzrušují pocit. Při vyhlašování vítězů jsem šel na bednu jako první. Musím se přiznat, že to bylo v cyklistice poprvé, ale moc hezké. Po mně vyhlásili na druhém a prvním místě Davida Mikeše a Radima Herzána, kteří dojeli společně a tak se rozdělili o umístění a ceny spravedlivě. Od sponzorů jsme obdrželi výherní poukázky v hodnotách 5 a 3 a 2000,- Kč na cyklistické doplňky, což je myslím velmi hezké a chytré.
Děkujeme pořadatelům za zajímavý závod oceněný ještě dobrým gulášem v místní restauraci a přejeme na příště více účastníků. Za rok na viděnou!
Shrnutí:
čistý čas: 6:02:35
vzálenost: 183,94 km

Hledáme do našeho převážně mužského týmu zástupkyně něžného pohlaví, které by se chtěly přidat již k 16-ti člennému klubu amatérských cyklistů převážně z Prahy, Brna a Stupavy(SK). Všem bude náležet stejné právo na poskytování 100% výhod klubu bez rozdílu! Kontaktní osobou pro poskytnutí podrobnějších informací je Hanka. Přijďte si udržovat kondičku s našimi děvčaty