Cyklodeník CYCLING DIARY

Takže dlhoočakávaný dátum 18. 10. 2006 sa naplnil a bol čas sa pripraviť na naše sústredenie ( myslím si, že by sa to dalo nazvať aj inak ) ). Ja ( Martin ) a Tinka sme sa zozhodli ísť na Šumavu o deň skôr, aby sem si ušetrili jedno dopoludnie, ktoré sa dolo využiť inak ako cestovaním. Mali sme pred sebou 350 km, ale to nám vôbec neprekážalo, lebo sme mali 5 dní voľna pred sebou…. Po čakaní na Milana ( môjho sparingpartnera ), ktorý sa mi do poslednej chvíle nevedel vyjadriť či pôjde (nešiel a to je veľká škoda ) sme vyrazili popoludní na našu cestu za sústredením. Cesta nám rýchlo ubehla, možno aj tým, že sme sa trmácali po starej ceste do Českého Krumlova. Bolo sa na čo pozerať a dobre sme sa bavili aj na vodičoch, ktorý si v dedinkách strážili svoje bodíky ). Z Č. Krumlova sme to mali už len necelých 30 km do dedinky Hurka kde bol náš cieľ. Do penziónu U Medvídku sme prišli niečo pred 21.00 hod.. Ubytovali sme sa a unavený sme sa zvalili do postelí. Ráno náš čakal krásny výhľad na vodnú nádrž Lipno ( nádrž to hej, nebol to rybník ako som sa domnieval ) ) a chutné raňajky. Keď sme sa dobre napapkali vyšli sem si na prechádzku za chalupu a čakali sme na našich kolegov z tímu. Aleš, Hanka, Luban s Marcelkou prišli na poludnie a náš „véďo“ ( Milan ) s Táničkou mali prísť neskôr. Veľký nadšenci cyklistiky Aleš, Hanka a ja sme si nenechali ujsť krásne jesenné počasie a vyrazili sme na kratšie spoznávanie okolia. S mapou v rukách sme prešli necelých 40 km popri nádrži a kompou sme sa vrátili na druhú stranu nádrže k nášmu penziónu. Luban s Marcelkou okúsili miestny asfalt na korčuliach a Tinka s Lucy ponaháňali miestnych rybárov. Vlastne dúfam, že len Lucy ). Keď nám „véďo“ o 19.00 hod. zavolal, že sú ešte len v Prahe mi sme sa išli zoznámiť s našimi zásobami, ktoré sme si priniesli ). Chutné!!! Milan prišiel neskoro večer a neviem akým nedopatrením sa mu neušla ten večer izba. No čo už, kto neskoro chodí sám sebe škodí ), ako hovorí príslovie. Klábosilo sa skoro až do rána. Ráno sme sa pri raňajkách rozhodovali kam pôjdeme. A Tánička vymyslela výlet na Plešné jazero ( druhé najvyššie položené ľadovcové jazero ). Všetci súhlasili a to sme nevedeli čo nás čaká. 13 km pešia túra nám dala zabrať, teda aspoň mne. Ale večer nás čakal bowling, takže sme to vykompenzovali a každý bol spokojný. Ale samozrejme aj na túre bol každý spokojný, ale hádzať guľami je hádať guľami. A ešte keď sa darí….). Večer sme zakončili decentne jedným pohárikom a všetci unavený zaľahli do postelí. Ďalšie dopoludnie niektorý preležali v posteli, niektorý išli na korčule učiť sa „plužiť“ ). Poobedie patrilo návšteve zámku v Českom Krumlove. Absolvovali sme hodinový náučný program so sadistickou sprievodkiňou. Ale o tom by mohol rozprávať Aleš. To by bola jeho parketa )).Exkurziu sme ukončili chutnou večerou a prehliadkou mesta. Luban s Marcelkou odchádzali domov do Brna a mi sme sa išli na chalupu „sústrediť“ ). Ráno bolo tažké, ale aj napriek tomu sme ešte vyrazili na poslednú túru na našom sústredení. Cieľ bol Vítkuv Hrádek vo Svatém Tomášovi. Už to nebola 13 km túra. To nám podaktorým odľahlo. Môžem len konštatovať, že to bolo krásne prostredie. Po príchode na chalupu sme sa zbalili a po nechcem lúčení sme sa každý pobrali k svojim domovom. Bolo to super sa zase stretnúť s kolegami s tímu. Aj keď nie so všetkými, ale tá stará parta sa zišla znovu. Srandy bolo kopec, to teda hej. Teším sa už na ďalšie stretnutie možno pred sezónou. P.S.: Milan Lucy ťa stále hľadá ))))

Zdravím všetkých mojich kolegov z tímu. V tomto krátkom článočku Vám chcem len trocha priblížiť kam a kedy sa pôjdeme sústrediť ). Tak po úspešnom dohodnutí so všetkými členmi tímu sa termín sústredenia udal na 19. - 22. 10 2006. Pôjde sa do dedinky Horná Planá, kde budeme ubytovaný v penzióne U Medvídku. Je to priamo pri vodnej nádrži Lipno a asi 25 km od Českého Krumlova.Cena ubytovania je 350 kč s raňajkami. Rezervované sú 2-lôžkové izby, samozrejme kto by sa chcel s členov pridať k nášmu maskotovy, radi ho na našej izbe privítame ). Izby budú s výhladom na vodnú nádrž a na izbe bude vaňa s perličkou. Dúfam, že to bude taká perlička ako si predstavujem. To je asi všetko ohladom ubytovania. A k aktivitám na sústredku. Ak by sa dalo ísť na bike, tak kola sebou. Porozprávame sa o sezóne, mám nejake DVD zo závodou tak pozrieme. Dúfam, že nám počasie bude priať, aby sme mohli byť v prírode. V prípade zlého počasia určite predseda prinesie "pivrnca". A to už teraz vidím ako to dopadne. Veľmi sa už teším s pozdravom Martin

Jak už předeslal Roman ve svém článku o ztraceném kole, jeli jsme na Šumavu. Tedy přesněji řečeno Já s Alešem jsme tam už byli a Milan, Tomáš a Roman za námi měli dorazit… ale díky tomu, že Roman přišel o kolo, dorazil jen Milan s Tomášem. Následující odstavce berte třeba jako tip kam vyrazit… Den první: Z Javorné na jezero Laka  Vyrážíme od penzionu, který leží asi 1,5km před Javornou a kde se dá dobře parkovat. Jedeme po zelené turistické značce až do Javorné, kterou projíždíme kolem kostela doprava a zde se napojujeme na cyklotrasu č. 2093 směrem na Keply. Na rozcestí se dáme dále po modré směrem na Bývalé zhůří. Asi po 300 metrech cesta splývá s lesním pramenem, takže kousek musíme projíždět vodou. V tomhle úseku se taky musí 4x překonat elektrický ohradník pro dobytek. Z toho 2x nelze jinak než přelézt a 2x jde drát rozpojit. Pozor, i když neuvidíte v okolí široko daleko žádnou krávu, ohradník může být pod proudem. V našem případě tomu tak bylo, a bohužel jsme to otestovali na Alešovi. Když se blížíme k Býv. zhůří otvírá se před námi široké údolí s krásným výhledem.  Projíždíme okolo kapličky dolů k říčce Křemelná a pokračujeme stále po modré na Novou Hůrku. Tenhle úsek vede po široké zpěvněné cestě, krásnou přírodou, celkem daleko od veškeré civilizace, takže turistů, obzvláště pěších, tu potkáte minimum. V Nové Hůrce odbočujeme doleva, stále po modré necelých 5km do kopce k jezeru Laka. Tady splývá modrá turistická s cyklotrasou č. 2115. Výjezd je technicky nenáročný, téměř až k jezeru se jede po asfaltové cestě a až skoro nahoře je nějaká šotolina. Většinou jsou na jezeře velice přátelské kachny, kterým bude děsně chutnat Vaše sváča … naše tatranky měly úspěch Zpátky se vracíme tou samou cestou.  Délka trasy 38 km. Doporučuju víc jídla a hodně pití s sebou, protože po cestě není žádné občerstvení. Jen v Nové Hůrce je hospoda, ale ta bývá mimo sezonu zavřená. Slovy majitele „pro velké zisky zavřeno“. Den druhý: Z Javorné na Javor Javor je nejvyšší hora Šumavy (1456m). Nachází se na německé straně těsně za hranicemi. Vyrážíme od stejného penzionu jako přechozí den, tentokrát ale na druhou stranu po žluté turistické na rozcestí „U obrázku“. Odtud pokračujeme, po cyklotrase č. 332, přes kopec na Gerlovu huť.  Tady najíždíme na silnici a pokračujeme po tzv. Šumavské magistrále až do Železné Rudy. Z Rudy je to ještě asi 2km po rovince na hranice. Hned za hranicemi (1. křižovatka) odbočujeme ostře doprava, tady už se silnice zvedá a stoupá dalších 7km až na Brennes. Přestože je tento úsek „silniční“ i na mtb to stojí to za to Myslím, že tenhle kopeček je celkem „výživný trénink“. Na Brennesu, na jediné křižovatce, odbočujeme vlevo a jedeme po rovince asi 1km ke stanici lanovky.  Na vrcholek je to ještě tak 3 km, tentokrát už po písku, štěrku a podobných záležitostech a navíc pěkný stoupáček. Kdo by měl snad zaječí úmysly a chtěl se vyvézt bez práce má smůlu, do lanovky kola neberou A navíc by se připravil o nádherný zážitek šlapat ten kopec (v mém případě) na nejlehčí převod za hlasitého povzbuzování okolních turistů. Nahoře na Vás čeká nádherný výhled na všechny světové strany a za krásného počasí jsou vidět i Alpy. Zpět stejná trasa. Délka asi 65km. Na vrcholek vedou ještě další dvě cesty z nichž jedna, kterou jsme minulý víkend zkoušeli pěšky, by na kole byla hodně obtížná, ne-li nesjízdná (kolem malého Javorenského jezera) a druhá, značená jako cyklostezka je pro kolo asi optimální, ale nepoměrně delší. Tu vyzkoušíme příště… Den třetí: Okruh centrální Šumavou Tahle trasa je myslím opravdu „cykloturistický skvost“. Délka asi 43km, takže žádná hrůza ani pro ty méně zdatné a navíc jedete opravdu nádhernou přírodou. Jako výchozí bod jsme zvolili rozcestí Velký bor, které je asi 4km za obcí Prášily a kde je také vhodné a neplacené parkoviště.  Odtud se jede po cyklotrase č. 2118 (modrá turistická) 2km na Novou studnici. Dá se říct, že tyhle 2km jsou nejnáročnější z celého okruhu, jde totiž o stoupání, které má místy 17% a navíc ho vidíte před sebou. Takže je to hodně o morálce Z Nové studnice se pokračuje doleva stále po stejné trase až na další rozcestí, které Vás po odbočení vpravo přivede po zelené značce pod vrchol Poledník a dále po červené až nahoru k rozhledně. Na Poledník vede více cest, nejznámější je asi ta kolem Prášilského jezera, ale tahle je myslím snažší. Kolem jezera je to 7km stoupání v kuse.  Nahoře u rozhledny letos prodávali výborný domácí borůvkový koláč – doporučuji, stejně tak jako výstup na rozhlednu odkud je krásný výhled. Z poledníku se vracíme stejnou cestou až na rozcestí, kde jsme se napojili na zelenou (asi 3,5km) a tady odbočujeme doprava a po Javoří cestě (cyklotrasa č. 2113) sjíždíme nádherným sjezdem až ke „Tmavému potoku“  a dále po rovince, rozlehlým údolím kolem Rybárny až na Modravu. Z Modravy začínáme uzavírat kolečko a dáváme se po trase č.33 směrem na Antýgl. Abychom nemuseli celý úsek po silnici, tak asi po dvou kilometrech přejíždíme řeku Vydru po dřevěném mostě a pokračujeme podél řeky, po modré značce až k Rokytě. Odtud dále po modré podél plavebního kanálu po cyklotrase č. 2114 až k silnici, kde odbočujeme vlevo na trasu č. 33 a po silnici (asi 4 km) se vracíme k parkovišti. Tahle trasa je fyzicky nenáročná, protože kromě úvodního stoupání vede hlavně údolími a podél potoků, takže po vrstevnicích. Doporučujeme začínajícím, nebo na „vyjetí“ po náročnějším dni Každopádně uvidíte krásný kus přírody. Mapa: Šumava Železnorudsko (schocart 155)