Cyklodeník CYCLING DIARY

V úterý 8.5. jsme se s Hankou a kolegou z práce Pavlem, zůčastnili našeho letos prvního MTB závodu. Ráno to spíš ale vypadalo, že nikam nepojedem. Pršelo a byla celkem i zima, ale když už bylo zaplacený startovný, tak není cesty zpět :) Díky Bohu se počasí umoudřilo a dokonce bylo polojasno a teplo…
(more…)

Bylo 6h ráno 9. července, když jsem vstával na 24h maratón Pardubická 24. Za poslední tři dny jsem naspal necelých 9h a musím říci, že to bylo zatraceně málo
Bylo tomu také přesně 10 let od havárie, po které jsem byl rok a půl v rekonvalescenci a o kole se mi mohlo jen zdát. Od té doby proto slavím dvoje narozeniny. A já si dovolím jet na tak náročný závod zcela nevyspalý a unavený. Přiznávám, zanechalo to na mně asi následky… )
Přesto a právě proto jsem si přál v tento den podat skvělý výkon. Řeknete si, nesmysl! Cestou do Pardubic jsem už volal Davidovi a ptal se, jak to na startu vypadá, byl tam dřív. Po předešlých dvou dnech, kdy počasí stálo opravdu za draka a předpověď na víkend byla snad ještě horší, přijel na závod kompletní tým jeden jediný. Byl to jak jinak, než CYCLING DIARY ) Zbytek startovního pole tvořili jen místní otužilci. A tak organizátoři závodu změnili typ ze štafetového maratónu na šesti hodinový závod jednotlivců. Pro mne to byla úleva, věděl jsem, že bych těch 24 hodin nevydržel. Zato jsem byl ale ve svůj neprospěch, (ostatně jako všichni) připraven na zcela jiný stravovací režim apod. Místo energetických gelů jsem měl v kapse čokoládovou tyčinku a toasty…
Po startu, který byl zahájen chvíli po 11h, se „peloton“ rozdělil na dvě části. Odjeli jsme hned po startu. Myslím, že nás tam bylo sedm. Jelo se kolem 36km/h a průměr nám padal jen na třech nepřehledných křižovatkách, kde byla stopka. Do toho začalo ještě pršet, myslím že to bylo začátkem třetího, nebo koncem druhého kola. Takhle jsme jeli první tři. Při čtvrtém se skupinka trochu roztrhala, to proto, že jsme s Davidem a Radimem zastavili pro svou potřebu (ještě, že jsme jenom muži. Ke konci čtvrtého kola jsme jeli už zase po spolu, ale po nájezdu do pátého stíhal Radim uprchlíka, kterého zase dojížděl David. Já jsem zůstal klidným, myslel jsem si, že je dojedu postupným zrychlováním a v dalším kole už budeme spolu.
Bohužel při průjezdu startem do šestého kola na mě pořadatelé hlásali, že na mě trojice udělala 7 minut. To už jsem věděl, že buď se nechám dojet o kolo, nebo to prostě zajedu celé sám. A tak jsem jel podle sebe, průměr jsem držel nad 31km/h. Po 84km jsem byl na průměru těsně nad 32km/h a postupně snižoval k 31km/h. Po desátém kole, to jsem měl už 140km jsem zjistil, že mám třetí nejlepší čas a snažil se ho uhájit. Jenže to netušíte, co jsem si při tom užíval. Nejen že jsem měl žaludeční křeče, ale začal jsem pociťovat klasický „hlaďák“.
V jedenáctém kole jsem už uvažoval, že ze závodu odstoupím. Míjel jsem postupně několik lidí, kteří už ztráceli o několik kol. Snažil jsem se jim pomoci a chvíli je táhnout. Ale jen z vypočítavosti, aby mě taky na chvíli vystřídali. Když jsem ale viděl, že neudrží rychlost ani 28km/h, jel jsem sám. S pocitem, že vjíždím do dvanáctého a posledního kola jsem překonával sám sebe! Přesto, že jsem věděl, že už zde nemám soupeře, který by mne výrazně ohrožoval, byl to boj především sám se sebou! Cestou jsem zastavil a kromě jiného, snižoval i posed, abych zmírnil neustálý pocit, že mě pouští do lýtek 220V.
Projíždím cílem dvanáctého kola, když do šestihodinového limitu mi zbývá ještě něco přes dvacet minut. Byl jsem v domnění, že už jet dál nemusím a zastavil jsem. V tom se mě Eva Škařupová (ředitelka závodu) ptá, jestli chci risknout, že se v průběžném pořadí - čtvrtý závodník, dostane do cíle pod 6h a mohl by tak vjet do 13 kola. Vycházelo mu na dvanácté kolo k dispozici 36 minut, což měl podle svého průměru šanci. S hrůzou jsem si uvědomil, že by těch 84km, které jsem jel sám, mohlo přijít vniveč. Zablekotal jsem cosi o tom, že mě moc nepotěšili a s křečemi v lýtkách jsem vjel do posledního třináctého kola…
Jak říkám, to jsem mlel už z posledního! Ale měl jsem radost. Všichni znáte ten pocit, když překonáte sami sebe! Do cíle jsem dojížděl s velkou radostí a všichni přítomní se mě potleskem postarali a vzrušují pocit. Při vyhlašování vítězů jsem šel na bednu jako první. Musím se přiznat, že to bylo v cyklistice poprvé, ale moc hezké. Po mně vyhlásili na druhém a prvním místě Davida Mikeše a Radima Herzána, kteří dojeli společně a tak se rozdělili o umístění a ceny spravedlivě. Od sponzorů jsme obdrželi výherní poukázky v hodnotách 5 a 3 a 2000,- Kč na cyklistické doplňky, což je myslím velmi hezké a chytré.
Děkujeme pořadatelům za zajímavý závod oceněný ještě dobrým gulášem v místní restauraci a přejeme na příště více účastníků. Za rok na viděnou!
Shrnutí:
čistý čas: 6:02:35
vzálenost: 183,94 km

Ahojte bikeri, opäť sa ozývam krátkym súhrnom toho čo som zažil na ďalšom maratóne. Tentokrát zo Stupavy, kde sa konal maratón na 50 km.
Ráno som sa zobudil veľmi skoro, neviem či nervozita pred závodom, alebo som išiel skoro spať. Pred tým ako som vyrazil, prišiel Luban aj s Marcelkou a priniesli mi veľké prekvapenie! Tímový dres. Nevedelsom ako mám reagovať. Bol som s toho všoku, ale zároveň šťastný, že si ho môžem obliecť na závod. Ešte raz všetkým veľká vďaka. Takže už o 9.00 hod. som bol pripravený ísť na prezentáciu, čo som aj spravil ( dostal som č. 4 čo značí, že Martinko prišiel medzi prvými ) ). Po prezentácií som sa vrátil domov pripraviť si všetky veci a vyrazil som na štart. Štartova sa malo o 11.00 hod., ale trochu sa to predĺžilo kvôli väčšiemu počtu záujemcov. Na štartovacej čiare stálo okolo 130 bikerov. Po odštartovaní sme šliapali do mierneho stúpania, kde sa to všetko pekne roztriedilo na skupinky. Ja som sa držal za prvou päťkou, ktorá sa mi ale postupne vzďalovala. Nedokázal som prvých cca 20 km držať tempo s prvou skupinkou ( nohy stvrdli a proste to nešlo ). Krízu som mal až po Kamzík, kde ma predišli v kopci dvaja starší páni ( neviem 50-60 ročný ). Asi ta kríza bola, keď som to dopustil ). Potom akoby som dostal energetický šok a nohy prestali bolieť na prvej rovinke. Začal som doťahovať stratené sekundy a dobehol som 6 člennú skupinku bikerov. Až po Biely kríž som im dýchal na chrbát. Hore na kopci sa mi ich podarilo predbehnúť ( ja som na občerstvovačke nezastavoval ) ). Od Bieleho kríža sa mi išlo veľmi dobre. Podarilo sa mi predísť ešte zopár spolubojovníkov apred seba som už nikoho nepustil. V posledných kopcoch pred Starými Hájňami som šliapal úplne sám. V poslednom zjazde dolu som bol tak šikovný, že som si spravil cestný, alebo skôr lesný lišaj na pravej nohe. Ale v tom momente som bolesť vôbec necítil. Myslel som na výsledok. A ten sa dostavil. Do cieľa som prišiel s časom 2:31:41 na 10. mieste. Je to tento rok zatiaľ najlepší výsledok. Inak musím podotknúť, že maratón bol veľmi vydarený. Dobré značenie, krásne ceny pre víťazov, veľa zaujímavých cien v tombole. Teším sa už na ďalší ročník.