Cyklodeník CYCLING DIARY

K24 cyklomaraton 16. - 17. 6. se konal 24 hodinový maraton nedaleko Brna. Jedná se o amatérský maraton. Jezdí se na cca 28 kilometrovém okruhu mezi vesničkami s minimálním provozem. Do poslední chvíle jsem váhal se svojí účastí. Sice jsem celý rok nemluvil o ničem jiném, ale nějak se mi nechtělo. Na poslední chvíli odřekl účast i kolega David Mikeš. Tak nějak jsme si vypracovali plán, on druhý a já třetí ) Ne že by se mu nechtělo, ale zatím, co jsme se potili na silnici, David si užíval v Itálii )
Účást byla slušná, řekl bych takřka maximální i co se známých tváří týče. Oproti minulým ročníkům, které jsem absolvoval se nic nezměnilo. Maximálně a dokonale připraveno a zorganizováno. Zázemí a oratoří, horká sprcha a výborné chleby s pomazánkou. No prostě paráda.  Letošní etremní horko, dusno udělalo své. Špatně se jezdilo. Jen v noci, to byla slast. V jednu hodinu po půlnoci jsem to chtěl zabalit, byl jsem tak trochu na dně. Chvilka odpočinku, kopnul jsem do sebe Speed8 a vyrazil dál. V noci se za mě povesil klučina a prej že chce být třetí a já ho mám vozit. Na střídání nereagoval, vždy zpomalil se slovy , že už nemůže. Naštěstí se mi podařiho ho setřást. Asi tak 2/3 závodu jsem asolvoval solo jízdou a nebylo to to pravé ořechové. Ráno jsem se sjel s Hanou Ebertovou, která mě (a to doslova) dvě kola nechala odkroužit za sebou. Byl jsem opět vyřízenej. Nějaké kolo mě odtáhl i Patrik Bartík. Jsem jim za to moc vděčnej, děkuji. Mimochodem, za Patrika se snažil chovat kde kdo. Pomalinku se schylovalo k závěru, horko sílilo, stávalo se neúnosným. Nezbývalo, než se v každém kole chladit pod tekoucí vodou z pumpy. Díky za ni. V jedné zatáčce jsem vylítl ze silnice a zastavil až o sloup. Jedno otočení na skupinku za mnou a bylo. Naštěstí jen vytlačit kolo ze strouhy, narovnat dual a jelo se dál ) Dvě hodiny před koncem jsem se dozvěděl, že jedu o třetí místo. Natolik mě to nakoplo, že jsem jel jak pila, paráda.
Podařilo se, bylo z toho 3. místo s celkovým počtem 648 kilometrů!! Možná pomohlo i mé startovní číslo 13 )!! P.S.: Jen škoda, že jsem byl na závodě z CYCLING DIARY sám. Snad se ke mě za rok z CD někdo přidá )
Luboš Dašlí info na : http://www.k24.signaly.cz

Ahojte, po dlhšej dobe ( samozrejme môže za to práca ) som sa vybral na tréningy do našich hôr a v sobotu ( 15.7. ) som to zobral vážne a vyrazil som si zmerať sily s 300 účastníkmi Karpatského vlka.
Po príchode na bratislavskú Kolibu som si zašiel na „prezentačku“ pre číslo, dostal som 92 a približne o 10.50 hod. som sa spustil na štart, ktorý bol v peknej dolinke, takže hneď po výstrele so štartovacej pištole nás čakal pekný a náročný výšlap po trávnatom teréne. Na štarte a pred vstupom do lesa bola dosť veľká tlačenica, takže sa išlo prevažne pešo. Po vstupe do lesa a v prvých stúpaniach sa začala táto veľká skupina rozpadať a tí zdatnejší sa nám začali vzďalovať. Ja som sa „zavesil“ za svoju kamarátku Renátu ( ktorá ma „ťahala“ skoro až po prvú občerstvovačku, za čo jej veľmi pekne ďakujem ), inak by som odpadol hneď po 15 km. Renátka skončila v kategórií žien na 2. mieste!!! GRATULUJEM ). Terén pred prvým a zároveň a posledným občerstvením bol dosť dobrý. Občas kamene, ale dalo sa to zvládnuť aj pri zjazdoch. Druhú časť trate som až tak dobre nepoznal, takže som poriadne nevedel čo ma čaká. Dve väčšie stúpania v ktorých sme všetci tlačili mi na silách veľa nepridalo, ale potom cca 10 km pred cieľom sa išlo už iba do malých stúpaní ( to ma veľmi tešilo ). Po 43 km som sa konečne dostal do priestoru cieľa kde som si musel ešte vytrpeť jedno stúpanie a v zápetí som si vychutnal posledný zjazd na trati. Do cieľa som prišiel s časom 2:49:41 na 118. mieste v kategórií. Ja osobne som celý happy.
 
Záverom len dodám, že sa teším na ďalší ročník ( je čo zlepšovať ) ).

Drazí cyklopřátelé! Na Ravo Bike maratonu jsem byla nakonec jen s Alešem. Ten z Vás, kdo opravdu nemohl - smůla - a ten, komu se jen nechtělo, udělal velikou chybu!!!
Počasí si s námi sice trošku zahrálo (asi 20 minut jsem se rozhodovala jestli vzít krátký nebo dlouhý dres), nakonec i pár kapek spadlo, ale jinak to byla vážně paráda!!!
Start závodu na 90 km proběhl podle plánu v 11:00. My, co jsme jeli kratší 50km trasu jsme si na svůj výstřel z historického kanónu museli půlhodinku počkat. Nicméně atmosféra startu byla výborná, vyrazili jsme do rockového hudebního pozadí (tušim, že to byl Ozzy
Nejdřív se jel jeden okruh městem (pro diváky), a pak už jsme zamířili do prvního stoupání a do terénu. Aleše jsem viděla naposledy když jsme vyjížděli z města. Pak jen přehodil a nekompromisně mi ujel.
Trať nebyla příliš náročná na stoupání (naměřili jsme 720 nastoupaných metrů), zato bláta bylo po deštivém týdnu až dost. Hned v prvním lese se jízda na kole proměnila v hromadný pochod bahnem když se konečně dalo nasednout, měla jsem tak zapatlané tretry, že jsem nemohla ani našlápnout. Potom už to celkem šlo.
Mě osobně se líbily hlavně sjezdy, ty jsem si fakt užívala, i když nepatřím mezi nejodvážnější a nejrychlejší sjezdaře. (Nedá se nic dělat, v tom mají pánové navrh). Takže nebylo výjimkou, že kluci, které jsem dokopce předjela, mi to zase ve sjezdu oplatili. Ale koneckonců o tom to je, ne?
Na trati byly celkem 3 občerstvovačky, takže o pití ani o jídlo nebyla nouze. Jen mě trochu zaráželi závodníci, kteří 100% neohrožovali medailové pozice, a přesto občerstvovačku proletěli se slovy nic nechci, nic nechci, aby pak po dalších 300 metrech v lese zahodili obal od müslityčinky a v následujícím kopci stejně slezli.
Po příjezdu zpátky do města jsme ještě projeli cik cak přes park, aby měli diváci na co koukat a pak už konečně CÍL!!! Tam jsem jako zástupce něžného pohlaví dostala květinu a zase jsem měla ten krásný pocit, že jsem to zvládla. Celkově to byl nádherný zážitek, a proto už myslím na to, že příští rok jedu znovu. Snad se nás sejde víc, protože tenhle závod (myslím že perfektně zorganizovaný) všem doporučuju.
Výsledky:
Hanka 15. místo v kategorii, s časem 2:54:44,9
Aleš 110. místo v kategorii, s časem 2:32:36.2
Kompletní výsledkovou listinu najdete zde.