Cyklodeník CYCLING DIARY

Pěší a cyklistická doprava je nedílnou součástí dopravy na kratší vzdálenosti a má i významné zdravotní a rekreační aspekty. Proto požadujeme při veškeré nové výstavbě na Barrandově i v jeho okolí důsledně myslet i na pěší a cyklisty budováním chodníků a cyklostezek. Infrastruktura pro cyklisty je také vhodná pro hendikepované občany… Ďalšie informácie ohľadom petície získate na stránke nakole.cz

Když nepojedete do Kyjeva, odrovnáme vás! Co na tom, že nad Ukrajinou visel atomový mrak. Psal se květen 1986. Devět dní po černobylské katastrofě zamířila do Kyjeva šestice československých cyklistů. Na start Závodu míru. Pouhých 130 kilometrů odtud leželo místo tragédie. “Ale odmítnout cestu na Ukrajinu by znamenalo konec kariéry,” vzpomíná Jozef Regec, tehdy nováček v týmu.
Bojkotovat Závod míru se rovnalo politické i sportovní sebevraždě.
Loni se Regec podrobil operaci, při které mu kvůli nádoru odebrali levou ledvinu. “Souvislost se startem v Kyjevě mi lékař nepotvrdil. Ale ani nevyvrátil,” přemítá. V 41 letech působí jako trenér v rakouském týmu Elk Haus Radteam. Někdejší kolega z reprezentace Vladimír Kozárek ho lituje: “Odskákal to nejvíc. Zasloužil by si odškodné 50 milionů. Ale kdo za to dneska sedí? Nikdo.”
Závod míru 1986 se proměnil ve frašku, při které šlo o zdraví. Na startu cyklisté pouhých 11 zemí, většinou ze sovětského bloku. Západ se houfně odhlašoval. Jen Francouzi dorazili, údajně na oplátku za sovětskou podporu kandidatury Albertville na zimní olympiádu.
Českoslovenští cyklisté se zprvu radioaktivity báli, dokonce se ještě doma pokusili o malou vzpouru. “Jeden funkcionář nám však řekl: Když tam neodjedete, doživotně vás vyloučíme a na závody do ciziny se už nedostanete,” říká Regec.
Kozárkovi telefonoval svazový metodik Kokštejn: “Když nebudeš na odletu ve Kbelích, končíš v reprezentaci.” Přesto právě Kozárek jako jediný z původně nominovaných neodcestoval. “Ale jen proto, že jsem onemocněl. Měl jsem horečku 38. Žádný hrdina jsem nebyl, to nešlo. Zatočili by s celou mojí rodinou.”
V Brně ho poslali na rozsáhlé zdravotní testy, aby vyloučili, že simuluje. Podezření se ani pak nezbavil. “O rok později jsem si start v Závodu míru vyjel znovu, ale řekli mi: Když jsi byl nemocný před rokem, budeš i teď. A nejel jsem.”
Informovanost o míře černobylské pohromy zůstávala v tehdejším Československu povrchní. “Ubezpečovali nás, že jaderný mrak je dávno někde nad Švédskem a v Kyjevě je vše čisté,” vypráví Regec. Teprve když jim Ukrajinci servírovali speciální jídlo, znervózněli. “Několikrát denně nás potom kvůli radioaktivitě čistili a měřili.” Výsledky prohlídek se nikdy nedozvěděl.
Radovan Fořt, další z členů týmu, si po návratu z Kyjeva zašel na vyšetření. “Udělali mi testy a povídají: Je to jako ozáření obyvatelstva. Pár dní poté si mě předvolali náčelníci ve středisku a měl jsem velký průšvih, že si dovoluju chodit na zvláštní vyšetření,” říká. Zatím žádné následky nepociťuje.
Regec tehdy vyhrál v Kyjevě etapu, dlouho šlapal ve žlutém trikotu lídra, ale celkovým vítězem závodu se stal Olaf Ludwig. “Jel s atomovou silou. Byl to zářící vítěz,” vtipkovali potom na Němcův účet.
Poněkud černý humor, mohl by dnes namítnout Regec.

Dobojováno!

Lance Armstrong ukončil poslední závod v kariéře jako vítěz. Třiatřicetiletý Američan posedmé v řadě vyhrál Tour de France, čímž zlepšil vlastní rekord. Jeho triumf byl potvrzen 52 km před cílem 21. etapy na základě rozhodnutí jury. Cyklistům totiž v deštivém počasí v Paříži hrozilo nebezpečí.
“Je to příjemný konec. Chtěl jsem, aby si mě mé děti pamatovali jako šampiona,” uvedl Armstrong…
Prvenství už měl jisté daleko předtím, než dnes na Elysejských polích dojel do cíle. A to nejen proto, že posledních 52 kilometrů dnešní etapy nemělo podle rozhodnutí jury na celkové pořadí vliv.
Krok komise závodu si vynutil déšť, který z úzkých pařížských dlážděných ulic udělal nebezpečnou trasu. Cyklistům na ní hrozil pád, který by v masivním pelotonu na malém prostoru vedl ke zranění.
Etapu nakonec vyhrál Kazach Vinokurov, což mu díky zachovanému bonusu vyneslo posun o jedno místo na konečné páté.
Armstrong dojel na 118. místě. Šest příček za ním dokončil etapu jediný český jezdec v pelotonu Pavel Padrnos. Celkově dojel na 95. příčce se ztrátou téměř tří hodin.
Zelený trikot pro nejlepšího sprintera si odnesl Nor Thor Hushovd.
Armstrongův a Padrnosův kolega z týmu Discovery Channel Ukrajinec Jaroslav Popovyč získal bílý trikot pro nejlepšího jezdce do 25 let.
Puntíkatý dres pro nejlepšího vrchaře se stal kořistí Dána Michaela Rasmussena.
Poslední etapa byla víc show než závoděním. Místo plánovaných 144,5 kilometru nakonec cyklisté jeli na čas jen 92,5 kilometru.
Armstrong si po cestě připíjel šampaňským a jako vítěz se tvářil už na startu. Pózoval fotografům a sedmi zdviženými prsty a číslem sedm na čele rámu speciálního černého kola připomínal ještě těm, kteří snad nevěděli: dnes je historický den cyklistiky.
Během etapy zvládl krátký rozhovor. “Kam se chystáte příště?” ptal se ho reportér.
“Domů, do důchodu,” odpověděl s úsměvem. “Teď potřebuju klid a soukromí.”
“A příští červenec budete kde?” zněla další otázka.
“Na Tour, ale jen prostřednictvím televize. Bude to hodně zajímavé, ale také úplně jiný závod,” odtušil.
Tradiční popíjení šampaňského v průběhu závěrečné etapy přišlo letos na řadu už 114 kilometrů před cílem. Fenomenální Texasan tak symbolicky poděkoval svým spolujezdcům, ale i soupeřům, se kterými sváděl boj o sedmé prvenství na “Staré dámě”.
Jedním z prvních gratulantů ještě na kole byl i český jezdec Pavel Padrnos, který po Američanově boku absolvoval čtvrtou Tour. Šumivým mokem si na dálku přiťukla i Armstrongova přítelkyně Sheryl Crow, která absolvuje celou Tour v doprovodném voze těsně za pelotonem.
Poklidné tempo etapy se zrychlilo až v závěru a na mokré vozovce přišlo několik pádů. A ukázalo se, jak je i soupeři nezdolný Armstrong křehký vůči okolním vlivům.
Jeho kolegové ze stáje Hincapie a Popovyč se srazili, upadli na asfalt a diváci s napětím sledovali, jak se k místu nehody blíží muž ve žlutém trikotu.
Ten měl hlavu otočenou k největšímu soupeři Ivanu Bassovi, s nímž si povídal. K tragédii ale nedošlo, Armstrong se na poslední chvíli kolizi vyhnul.
Poté, co naposledy na stupních vítězů v Paříži oblékl žlutý trikot pro nejlepšího jezdce závodu, mohl rekapitulovat.
S dneškem v něm strávil 82 dnů, déle jej držel pouze legendární Belgičan Eddy Merckx (96). Na Tour vyhrál 22 etap a našlapal v sedle svého kola 24 692 kilometrů. Po nich se se závodní kariérou rozloučil.
Armstrong proměnil sedm z jedenácti startů na Tour ve svůj triumf. Ten má po jeho vyléčení z rakoviny nejen sportovní, ale i lidský rozměr.

Lance Armstrong
Datum narození: 18. září 1971, Plano u Austinu
Tým: Discovery Channel Pro Cycling Team (USA) Profesionální kariéra: Motorola/USA (1992-96); Cofidis/Fr.
(1997); US Postal Service/USA (1998-2004); Discovery Channel Pro Cycling Team/USA (od 2005)
Největší úspěchy v etapových závodech: sedminásobný vítěz Tour de France (1999-2005) - 22x etapové vítězství a 3x vítězství v časovce družstev; dvojnásobný vítěz závodů Dauphiné Libéré (2002-03) a Tour du Pont (1995-96); vítěz závodů Midi Libre (2002), Kolem Švýcarska (2001), Kolem Lucemburska (199
Největší úspěchy v jednorázových závodech: vítěz závodů Velká cena národů a Velká cena Eddyho Merckxe (oba 2000), Valonský šíp (1996), Clásica San Sebastian (1995); mistr světa v silničním závodě profesionálů (1993); 3. místo na OH v časovce (2000)
Rodina: rozvedený, s bývalou manželkou Kristin (svatba 199 má syna Luka Davida (říjen 1999) a dcery dvojčata Isabelle Rose a Grace Elizabeth (listopad 2001); nyní žije se zpěvačkou Sheryl Crow; matka Linda Mooneyhamová, faktickým otcem otčím Terry Armstrong
Jedenáct startů - sedm vítězství
ROČNÍK 1999: Nečekaný šok všem Armstrong připravil hned v prologu - v Le Puy du Fou vlétl do cíle na prvním místě. “Je to neuvěřitelný pocit a zároveň obrovské zadostiučinění,” radoval se po dojezdu. Nebylo to vše, co znovuzrozený závodník předvedl. Po časovce nedaleko Met se usadil v čele pořadí a polepšil si také další výhrou v horské deváté etapě do Sestriére. V půli závodu vedl už o osm minut, což zavdalo podnět ke spekulacím o jeho dopingové čistotě.
V Alpách si Armstrong prvenství bezpečně ohlídal, v další časovce u Futuroscope počtvrté vyhrál a den nato projel s vavříny cílem. Žlutý trikot měl 15 dní z celkových 21, před stříbrným Alexem Züllem získal čtvrtý největší náskok v dějinách (7:37 minuty). “Má výhra je zázrak,” plakal dojetím.
ROČNÍK 2000: V přípravě na obhajobu prvenství Armstronga přibrzdil otřes mozku, ale na Tour byl už fit. Po druhém místě v úvodní časovce sice začal poněkud zaostávat za Jalabertem, jenže v strmých stoupáních jasně dominoval a po desáté etapě se oblékl do žlutého. Přestože na Tour vyhrál její jedinou část, bulvárem Champs-Elysées projel jako šampion.
ROČNÍK 2001: Před zahájením se hattrick jevil jako naprostá samozřejmost: u William Hill byl vypsán kurz 1,53:1 na vítězství rodáka z Texasu. Po osmé etapě měl ale co dohánět. Do jejího cíle dojel s půlhodinovou ztrátou na uprchlíky a propadl se až do třetí desítky. Jenže v horách jel jako robot: vyhrál desátou, jedenáctou i třináctou etapu a přivlastnil si své oblíbené tričko. Potřetí za sebou vévodil finální časovce a v posledním dějství, které vyhrál Ján Svorada, projel cílem opět jako král. “Letošní vítězství je asi nejlepší,” srovnával a z piedestalu shlížel na své soupeře - věčně druhého Jana Ullricha předstihl o plných 6:44 minut.
ROČNÍK 2002: Armstrongova jasná záležitost. Při absenci několika jezdců, včetně Ullricha, kontroloval po vítězném prologu průběh závodu a tradičně perlil v horách. V Pyrenejích vyhrál dvě etapy a převzal vedení. Jeho jediným vážnějším soupeřem zůstával Joseba Beloki. Po triumfu v časovce na něj nakonec najel celkem 7:17 minut a slavil čtvrtý titul. “Na téhle Tour neměl soupeře,” řekl legendární Belgičan Eddy Merckx.
ROČNÍK 2003: Předloňský průběh zato selanku nepřipomínal ani náhodou. Armstrongovi se vrátil hlavní soupeř Ullrich, jenž ho až do cíle notně proháněl a v časovce dvanácté etapy mu dokonce ujel o 96 sekund. Beloki měl těžký pád, a tak si Armstrong - vítěz horské etapy do Luz-Ardiden - mohl dojet pro pátou trofej: o pouhých 61 sekund před německým sokem, který v časovce upadl. “Byl to jeden z nejtěžších závodů, jaký jsem kdy jel. V minulých letech jsem měl vždy větší náskok,” řekl Texasan, jemuž blahopřál další pětinásobný vítěz Bernard Hinault slovy: “Vítej v klubu!”
ROČNÍK 2004: Očekávaný hon na Armstronga se konal i loni, ale díky výtečné práci týmu US Postal byl lídr americké stáje znovu suverénní. Vyhrál čtyři horské etapy, poslední časovku a podruhé za sebou “makal” ve vítězné časovce družstev. Rekordní šestý triumf byl na světě, druhý tentokrát skončil německý závodník Andreas Klöden se ztrátou 6:38 minuty.
ROČNÍK 2005: Ani poslední Armstrongova Tour, která udělala zároveň tečku za jeho kariérou, nepoznala jiného vítěze. Stejně jako loni se fenomenální cyklista po časovce družstev oblékl do žlutého a až na jednodenní přestávku, kdy si trikot vyzkoušel také Němec Jens Voigt, jej s přehledem dovezl do Paříže.