Cyklodeník CYCLING DIARY

Již dlouho před vypuknutím této akce jsem dostal z několika stran upozornění, že Pan cyklista Ján Svorada hodlá oficiálně ukončit svou profesionální kariéru, a že se to rozhodl udělat netradičním způsobem. Veřejně dal ve známost, že uspořádá poslední vyjížďku, na kterou budou zváni všichni sponzoři, spolubojovníci, kamarádi a v neposlední řadě i věrní fanoušci. Začal jsem spřádat plány, že se této akce zúčastním a začal jsem shánět, kdo by z našeho týmu jel také. Předběžně jsem se domluvil s Davidem a Michalem, ale bohužel z toho nakonec sešlo, protože oba měli jiné plány… V sobotu ráno jsem se probudil a viděl jsem, že se chystá opravdu pěkný den, jako stvořený pro dobrý švih. Z počátku jsem trošku váhal jestli vůbec pojedu, protože se mi moc nechtělo jet jen tak sólo. Ale zvědavost nakonec zvítězila a já se vydal po deváté hodině ráno na plánovaný sraz, který měl být v 10:00, před prodejnou XCR Svorada. Když jsem přijížděl do ulice, kde se již zmiňovaná prodejna nachází, uviděl jsem poměrně velkou pestrobarevnou skupinu cyklistů. U pořadatelů jsem „nafasoval“ startovní číslo 78 s označením akce ( startovní číslo bylo pro všechny stejné ) a zároveň poukázku na pivo a guláš. Postavil jsem se bokem a začal jsem vyhlížet jestli náhodou neuvidím nějakou známou tvář kamaráda popř. i nějakou tu známou tvář z velké cyklistiky. Mezi tím se postupně ulice začala stále více zaplňovat dalšími cyklisty a projíždějící auta měli stále větší problémy se tím davem prosoukat. Téměř před startem vyjížďky jsem zahlédl známý dres CD a v duchu jsem se zaradoval, že se zřejmě osobně seznámím s dalším členem týmu ( do té doby jsem měl tu čest poznat osobně akorát Davida ). Když se dal cyklistický peloton ( cca 250 lidí ) do pohybu ihned jsem se probojoval za známým dresem a dotyčného chlapa jsem oslovil: „ Ahoj, a ty jsi kdo?“. Chvilku na mě koukal čeho, že se mi žádá, ale já jsem mu hned vysvětlil situaci, že jsem nový člen týmu, a že jsme vlastně parťáci i když podle mého dresu to nebylo patrné, protože týmový dres ještě nevlastním. No a tak jsem poznal Martina. To už se celý peloton proplétal brněnskými ulicemi za asistence policie ČR, která nám zabezpečovala bezpečný průjezd Brnem a v podstatě nás vyvedla až za Brno, kde peloton už pokračoval sám. Jak jsem již předesílal bylo opravdu nádherný sluneční den, který v člověku už sám o sobě vyvolává dobrou náladu. Po nějaké chvilce se peloton dostal do velmi příjemného, pohodového tempa a začali jsme ukrajovat kilometry ze společného švihu. V pelotonu vládla opravdu vynikající atmosféra a do hlasitého zvuku pastorků a řetězů bylo slyšet klábosení cyklistů. My s Martinem jsme si taky popovídali a při tom nám vyjížďka krásně ubíhala. Při návratu do Brna (cca po 65 km ) nás na okraji Brna opět očekávala policie, aby opět svou přítomností dala ostatnímu motorizovanému světu najevo, že konečně zase jednou mají cyklisti na silnici výhodu. Za doprovodu policie jsme dorazili až na rozsáhlé prostranství před novým divadlem v Brně kde se všichni účastníci shromáždili, aby uzřeli tem jedinečný okamžik. ANO, Ján Svorada za přítomností kamer a fotoaparátů vzal své kolo a pověsil ho na hák na předem připravenou konstrukci. V momentě kdy kolo pustil, proběhla salva šampaňského a začalo se popíjet. Po nezbytných pózách pro fotografy nás společně Ján Svorada a Ľudovít Nazarej pozvali do restaurace Bohéma, která se nachází v areálu divadla. Na prostorné terase se zahrádkou jsme odložili kola a vydali jsme se k pultu kde jsme za poukázky dostali vynikající guláš a chlazené pivko. S Martinem jsme se usadili na zahrádku k jeho kamarádům a začali jsme uspokojovat naše chuťové buňky. Pak jsme si všichni povídali a já jsem jen sledoval jak tu a tam projde Svorada, Padrnos, Nazarej nebo třeba Svaťa Buchta a měl jsem opravdu příjemný pocit z toho, že jsem v tak těsné blízkosti známých osobností cyklistiky. A při tom všem jsme začali po očku sledovat selátko, které se pěkně točilo nad ohništěm. Zhruba v 15:00 nás Ľudovít Nazarej pozval do restaurace s tím, že bude nějaká show. A taky ano, objevil nastrojený komik, který předvedl opravdu podařené vystoupení , které bylo věnované Jánu Svoradovi. Když jsem se díval kolem sebe bylo vidět, že se opravdu všichni dobře baví, a že pohoda z vyjížďky se přenesla i sem. Po vtipném vystoupení kdy dostali zabrat břišní svaly a bránice si přišla taky na své se k nám dostala informace, že se máme dostavit k ochutnávce selátka, které už jen svým vzhledem a vůní lákalo na velkou dálku. Když jsme jej pak ochutnali byl gastronomický zážitek dokonán. Zhruba v 18:00 jsme se s Martinem zvedli a začali jsme se ubírat k domovu. Po cestě domů, kdy mě v zadní kapse hřál plakát vlastnoručně podepsaný Svoradou, se mi v hlavě honili myšlenky, že to byl opravdu vynímečný den plný zážitků, a že by to opravdu byla škoda nebýt u toho. KubaS

Tento článek byl vydán Neděle 12. Listopad 2006 v 16:58 a byl zařazen do rubriky Cyklistika Můžete navázat na odpovědi tohoto článku prostřednictvím zdroje RSS 2.0 Můžete zanechat odpověd, nebo vytvořit tzv. trackback z vaší vlastní stránky.