CYCLING DIARY

Takže dlhoočakávaný dátum 18. 10. 2006 sa naplnil a bol čas sa pripraviť na naše sústredenie ( myslím si, že by sa to dalo nazvať aj inak  ).

Ja ( Martin ) a Tinka sme sa zozhodli ísť na Šumavu o deň skôr, aby sem si ušetrili jedno dopoludnie, ktoré sa dolo využiť inak ako cestovaním. Mali sme pred sebou 350 km, ale to nám vôbec neprekážalo, lebo sme mali 5 dní voľna pred sebou…. Po čakaní na Milana ( môjho sparingpartnera ), ktorý sa mi do poslednej chvíle nevedel vyjadriť či pôjde (nešiel a to je veľká škoda ) sme vyrazili popoludní na našu cestu za sústredením. Cesta nám rýchlo ubehla, možno aj tým, že sme sa trmácali po starej ceste do Českého Krumlova. Bolo sa na čo pozerať a dobre sme sa bavili aj na vodičoch, ktorý si v dedinkách strážili svoje bodíky. Z Č. Krumlova sme to mali už len necelých 30 km do dedinky Hurka kde bol náš cieľ. Do penziónu U Medvídku sme prišli niečo pred 21.00 hod.. Ubytovali sme sa a unavený sme sa zvalili do postelí.

Ráno náš čakal krásny výhľad na vodnú nádrž Lipno ( nádrž to hej, nebol to rybník ako som sa domnieval ) a chutné raňajky. Keď sme sa dobre napapkali vyšli sem si na prechádzku za chalupu a čakali sme na našich kolegov z tímu. Aleš, Hanka, Luban s Marcelkou prišli na poludnie a náš „véďo“ ( Milan ) s Táničkou mali prísť neskôr. Veľký nadšenci cyklistiky Aleš, Hanka a ja sme si nenechali ujsť krásne jesenné počasie a vyrazili sme na kratšie spoznávanie okolia. S mapou v rukách sme prešli necelých 40 km popri nádrži a kompou sme sa vrátili na druhú stranu nádrže k nášmu penziónu. Luban s Marcelkou okúsili miestny asfalt na korčuliach a Tinka s Lucy ponaháňali miestnych rybárov. Vlastne dúfam, že len Lucy ). Keď nám „véďo“ o 19.00 hod. zavolal, že sú ešte len v Prahe mi sme sa išli zoznámiť s našimi zásobami, ktoré sme si priniesli ). Chutné!!! Milan prišiel neskoro večer a neviem akým nedopatrením sa mu neušla ten večer izba. No čo už, kto neskoro chodí sám sebe škodí , ako hovorí príslovie. Klábosilo sa skoro až do rána.

Ráno sme sa pri raňajkách rozhodovali kam pôjdeme. A Tánička vymyslela výlet na Plešné jazero ( druhé najvyššie položené ľadovcové jazero ). Všetci súhlasili a to sme nevedeli čo nás čaká. 13 km pešia túra nám dala zabrať, teda aspoň mne. Ale večer nás čakal bowling, takže sme to vykompenzovali a každý bol spokojný. Ale samozrejme aj na túre bol každý spokojný, ale hádzať guľami je hádzať guľami. A ešte keď sa darí….. Večer sme zakončili decentne jedným pohárikom a všetci unavený zaľahli do postelí.

Ďalšie dopoludnie niektorý preležali v posteli, niektorý išli na korčule učiť sa „plužiť“ . Poobedie patrilo návšteve zámku v Českom Krumlove. Absolvovali sme hodinový náučný program so sadistickou sprievodkiňou. Ale o tom by mohol rozprávať Aleš. To by bola jeho parketa .Exkurziu sme ukončili chutnou večerou a prehliadkou mesta. Luban s Marcelkou odchádzali domov do Brna a mi sme sa išli na chalupu „sústrediť“ .

Ráno bolo tažké, ale aj napriek tomu sme ešte vyrazili na poslednú túru na našom sústredení. Cieľ bol Vítkuv Hrádek vo Svatém Tomášovi. Už to nebola 13 km túra. To nám podaktorým odľahlo. Môžem len konštatovať, že to bolo krásne prostredie. Po príchode na chalupu sme sa zbalili a po nechcenom lúčení sme sa každý pobrali k svojim domovom.

Bolo to super sa zase stretnúť s kolegami s tímu. Aj keď nie so všetkými, ale tá stará parta sa zišla znovu. Srandy bolo kopec, to teda hej. Teším sa už na ďalšie stretnutie možno pred sezónou.

P.S.: Milan Lucy ťa stále hľadá…

Zdravím všetkých mojich kolegov z tímu. V tomto krátkom článočku Vám chcem len trocha priblížiť kam a kedy sa pôjdeme sústrediť ).

Tak po úspešnom dohodnutí so všetkými členmi tímu sa termín sústredenia udal na 19. – 22. 10 2006. Pôjde sa do dedinky Horná Planá, kde budeme ubytovaný v penzióne U Medvídku. Je to priamo pri vodnej nádrži Lipno a asi 25 km od Českého Krumlova.Cena ubytovania je 350 kč s raňajkami. Rezervované sú 2-lôžkové izby, samozrejme kto by sa chcel s členov pridať k nášmu maskotovy, radi ho na našej izbe privítame ). Izby budú s výhladom na vodnú nádrž a na izbe bude vaňa s perličkou. Dúfam, že to bude taká perlička ako si predstavujem. To je asi všetko ohladom ubytovania. A k aktivitám na sústredku. Ak by sa dalo ísť na bike, tak kola sebou. Porozprávame sa o sezóne, mám nejake DVD zo závodou tak pozrieme. Dúfam, že nám počasie bude priať, aby sme mohli byť v prírode. V prípade zlého počasia určite predseda prinesie „pivrnca“. A to už teraz vidím ako to dopadne.

Veľmi sa už teším s pozdravom Martin

Jak bylo na prvním letošním soustředění týmu? Báječně! Vyrazili jsme do Orlických hor, kde jsme měli zajištěné ubytování v bývalém loveckém zámečku Pádolí nedaleko Deštného v Oh. v 780 m.n.m. Zámeček je dobrým výchozím bodem pro běžkaře. Na sjezdovku se odsud dostanete jen autem, ale i to není problém. Ubytování bylo krásné, obsluha perfektní, kuchyně výborná a počasí exkluzivní (až na celkem silný vítr)…
Jak bylo na prvním letošním soustředění týmu? Báječně! Vyrazili jsme do Orlických hor, kde jsme měli zajištěné ubytování v bývalém loveckém zámečku Pádolí nedaleko Deštného v Oh. v 780 m.n.m. Zámeček je dobrým výchozím bodem pro běžkaře. Na sjezdovku se odsud dostanete jen autem, ale i to není problém. Ubytování bylo krásné, obsluha perfektní, kuchyně výborná a počasí exkluzivní (až na celkem silný vítr)…
Na horách je pořád dost sněhu, takže ideální podmínky na test naší fyzičky na běžkách. Vybavení jsme si půjčili až na místě za rozumnou cenu, asi 200Kč, za celý set na den.
Protože většina z nás stála na běžkách (nebo na lyžích vůbec) poprvé, nebyly to zrovna „olympijské“ výkony, ale i tak musím říct, že tohle soustředění dokonale splnilo svůj účel. Základy techniky pochytil snad každý (můžete posoudit z fotek a nějaký ten kilák jsme taky zvládli.
Je z nás dobrá parta a už teď se všichni těšíme na další setkání, které plánujeme zhruba za dva měsíce, už na kolech.
Závěrem bych chtěla poděkovat našim novým sponzorům, firmě Hlavná 30, cafe and restaurant a firmě mGal spedition, které nám svým finančním příspěvkem značně pomohly s financováním tohoto soustředění. Děkujeme!!!
Tímto zdravím všechny, se kterými jsem se na soustředění viděla a doufám, že příště se nás sejde ještě víc.
Sportu a společenským hrám zdar )
Hanka

V sobotu 17. září dopoledne, jsme se s Alešem a Hankou rozhodli, že i přes nepřízeň počasí, prožijeme víkend aktivně. Jak jinak, než na kole a kde jinde, než v Krásném Buku v Českém Švýcarsku, kam jsme se už delší dobu chystali. Abychom využili všechna místa v autě, v penzionu Krásný Buk jsem zamluvil nocleh se snídaní pro 4 osoby…
Po té co jsem obvolal několik kamarádů s neúspěchem, zavolal Aleš kolegovi z práce. Nejen, že si spletl jeho číslo, ale volaný nešťastník byl po celonočním flámu. Aleš byl z ožralého Vlasty natolik rozhozenej, že ho nenapadlo nic lepšího, než se ho zeptat, jestli je Pavel dostupný Oba v tu chvíli nevěděli, kdo co po kom vlastně chce…
Nikdo se nepřidal, proto se vyjelo v 15h ve třech směr Krásná Lípa. Z Teplické dálnice jsme kvůli šílený zácpě sjeli a dál přes Mělník, Českou a Krásnou Lípu přijížděli do krásného Buku. Naloženi po strop s kufrem plným bajkama, v taškách s výbavou do mínusu, jsme se nemohli dočkat příjezdu. Nebyli jsme ani dva kilometry před cílem, když jsme v poslední prudké zatáčce na mokrý silnici, chytli olejovou skvrnu jako prase. Přes bohatou zkušenost s podobnými manévry, jsem ale nedokázal auto ovládnout. Následovalo brzdění, točení volantem i ruční ABS, ale přesto všechno auto jelo dál svým směrem…přímo proti stromům. Před stromy nás naštěstí zastavil hluboký příkop. Použít ručku, měli by Němci další díl Kobry11! )
Když už jsme se na celou situaci dívali ze silnice, nezbývalo než se jen zasmát. Otázka zněla, co s autem. V úvahu přicházel leda tak traktor, když v tu chvíli kolem projela stodváca plná kluků z Východu se starou Tatramatkou na střeše. Když opodál vyskákali z auta, šéfko jím ukázal, kde stojí práce! Všichni kromě nás byli přesvědčeni, že auto vytáhneme lidskou silou. I přes udatnost a sílu tvrdých hochů nás z bryndy vytáhla až Audi A4 Combi na laně, které původně drželo onu tatramatku!! ) Klukům jsme dali na pivko a my kolem 19h šťastně dojeli až k chatě…a to byl příjezd!
II.
Po ubytování nás čekalo ještě centrování zadního Hančina kola, který jsme nestihli v Praze. Centrklíč zůstal samozřejmě doma, takže to Aleš do setmění s kleštěma jakž takž stihnul. Šťastný závěr dne, jsme po výborné večeři oslavovali alkoholem a méně rozcentrovanou chůzí jsme se odebrali do postelí..
III.
Ráno náš čekala skvělá snídaně. Opravdu za pár korun, které dáte už za nocleh, se dočkáte ráno plného stolu jídla. Asi na čtyřech talířích nás překvapilo čerstvé pečivo se sýrem, salám, šunka, paštiky ani džem není výjimkou, na své si přijdou i ti, co by si dali musli s mlékem, nebo vám udělají i vajíčka s cibulkou. Teplou kávu a čaj nemusím zmiňovat… Po takové snídani jsme se samozřejmě vyhecovali na kolo něco kolem desáté. Bylo pěkně chladno, kolem deseti stupňů, když jsme se podle toho všichni náležitě oblékli. Dlouhé kalhoty a dresy, neprofuk vesty, šátek pod přilbu…
Bylo kolem jedenácté, když jsme stáli před chatou a já zjistil, že mám moc měkkou vidli. Mezitím co jsem si ji dofukoval, (kterou si ale co nejdříve vyměním za pevnou, než pořídím na jaře nějakého Skareba), Aleš s Hankou byli už pripravení. „Jen to projedu jaký to je..“ říkám u chaty a vracím se po sto metrech, že nemohu zacvaknout tretry do úplně nových pedálů! Vybral jsem si je za poukázku na dva tisíce v Pardubicích, kde jsme v červenci jeli Pardubickou 24ku a já se tam postavil na bednu .  Pedály AUTHOR jsem namontoval doma, na tom není co zkazit, dáte mi za pravdu, obráceně se to našroubovat nedá
Jenže já ty kufry prostě do těch pedálů nedostal! Začalo už docela svítit sluníčko a dělal se opravdu hezký den, když zpocený jako tele povoluju imbusem pružinu pedálu na nejmenší odpor. Zase to jedu projet a bez úspěchu se vracím zpátky. To už jsem ale dost naštvanej, protože ztrácíme čas a máme naplánováno 80+km. Pedál jsem roztáhl i v ruce, když nohou jsem tam ten kufr nedostal. A pak to vidím, zdá se to být nemožné, ale sedl jsem si na kolo pozpátku a lup lup, byl jsem tam! Ha ha, „no jo, ale co s tím, to není normální…“ Na kufrech je jasně vyraženo, která osička a které tělo kufru patří k sobě! Vytáhli jsme z auta nářadí, přece jsme si přijeli potrénovat, tak se nebudu za zbytkem týmu drncat na pedálech v keckách! To už jsem ale začal bejt vysmátej, to se může stát jenom mně! Navíc poměrně nová gola co jsem měl v autě nebyla zrovna malá, ale nakonec jsme pedály rozebrali.  Zdokumentovali jsme to, abych se měl pak čím u AUTHORa obhajovat a pedály jsem namontoval zpátky. Bylo poledne, když jsme vyjížděli… )
Hřensko-Schmilka zněl náš cíl, hraniční přechod jen pár kilometrů za nevídanou přírodní památkou „Pravčická brána“, kam vám určitě doporučuju jet se podívat. V plánu bylo už jen tak 60, 70km a v žaludku se pomalu začal ozývat hlad, když my byli necelých dvě stě metrů od baráku. Neva, hlavně ať se nic nestane a v pořádku se vrátíme… Křup! Ááá… pad-ááám …výborně !!! Volám za Alešem, „řetěz je v pr….“ když za mnou dojíždí Hanka a chytá se za hlavu. Co dodat, všichni to známe, Davidovi se to stalo na leMans a málem nás to stálo místo (o tom bych ještě rád napsal), mě se to stalo „jen“ na tréninku
 Chtěl jsem, aby jeli sami, že já už ani neměl náladu i když jsem v tašce na pokoji nejtovák měl. (ostatně tam by mi byl taky platnej, stát se to o pár desítek km dál, já vím )
Skleslou chůzí se vracíme k chatě, kde se už venku na terase obědvalo. „Hmm, dal bych si obídek a pivko, nezůstaneme už tady?“ ) „Ne, švihej nahoru, ať už odsud vypadnem,…“
IV.
  Trochu netradičně poslední kapitolu dopsala Hanka, protože já bych musel konec našeho příběhu rozepsat do dvou A4 A to by nikdo z Vás nečetl
Takže, tady je:
  Nicméně i tohle jsme s pomocí nýtováku překonali. Dál už to šlo všechno hladce. Když pominu příšernou zimu, špatně zakreslenou mapu, několik Milanových pádů díky těm skvělým pedálům, požahání od nějaké extrémně agresivní kopřivy, opět ten skvělý pedál zaražený do Milanové holeně, můj řetěz zaklesnutý mezi největším pastorkem a dráty kola.
Dále pochod strmou kamenitou pěšinou s kolem na rameni a Alešovu nohu až po kotník zabořenou do smradlavé rašeliny. Ale jak říkám jinak pohodička. )
  Jediné co nám ke štěstí chybělo byl defekt. Ten se ale naštěstí nekonal. Dorazili jsme zpět do penzionu, rozmrazili se ve sprše a hladoví zasedli v místní restauraci k večeři. Výbornou tečkou za tímhle skvělým dnem bylo to, že jsme se trefili do hodiny, kdy kuchař uspává svého malého synka, čili nevaří. Takže jsme povečeřeli v Penzionu Albert v nedalekém Kyjově, kde jsme byli před rokem Můžu upřímně říct, že z cesty domů jsem měla opravdu strach …

Jak už předeslal Roman ve svém článku o ztraceném kole, jeli jsme na Šumavu. Tedy přesněji řečeno Já s Alešem jsme tam už byli a Milan, Tomáš a Roman za námi měli dorazit… ale díky tomu, že Roman přišel o kolo, dorazil jen Milan s Tomášem. Následující odstavce berte třeba jako tip kam vyrazit… Den první: Z Javorné na jezero Laka  Vyrážíme od penzionu, který leží asi 1,5km před Javornou a kde se dá dobře parkovat. Jedeme po zelené turistické značce až do Javorné, kterou projíždíme kolem kostela doprava a zde se napojujeme na cyklotrasu č. 2093 směrem na Keply. Na rozcestí se dáme dále po modré směrem na Bývalé zhůří. Asi po 300 metrech cesta splývá s lesním pramenem, takže kousek musíme projíždět vodou. V tomhle úseku se taky musí 4x překonat elektrický ohradník pro dobytek. Z toho 2x nelze jinak než přelézt a 2x jde drát rozpojit. Pozor, i když neuvidíte v okolí široko daleko žádnou krávu, ohradník může být pod proudem. V našem případě tomu tak bylo, a bohužel jsme to otestovali na Alešovi. Když se blížíme k Býv. zhůří otvírá se před námi široké údolí s krásným výhledem.  Projíždíme okolo kapličky dolů k říčce Křemelná a pokračujeme stále po modré na Novou Hůrku. Tenhle úsek vede po široké zpěvněné cestě, krásnou přírodou, celkem daleko od veškeré civilizace, takže turistů, obzvláště pěších, tu potkáte minimum. V Nové Hůrce odbočujeme doleva, stále po modré necelých 5km do kopce k jezeru Laka. Tady splývá modrá turistická s cyklotrasou č. 2115. Výjezd je technicky nenáročný, téměř až k jezeru se jede po asfaltové cestě a až skoro nahoře je nějaká šotolina. Většinou jsou na jezeře velice přátelské kachny, kterým bude děsně chutnat Vaše sváča … naše tatranky měly úspěch Zpátky se vracíme tou samou cestou.  Délka trasy 38 km. Doporučuju víc jídla a hodně pití s sebou, protože po cestě není žádné občerstvení. Jen v Nové Hůrce je hospoda, ale ta bývá mimo sezonu zavřená. Slovy majitele „pro velké zisky zavřeno“. Den druhý: Z Javorné na Javor Javor je nejvyšší hora Šumavy (1456m). Nachází se na německé straně těsně za hranicemi. Vyrážíme od stejného penzionu jako přechozí den, tentokrát ale na druhou stranu po žluté turistické na rozcestí „U obrázku“. Odtud pokračujeme, po cyklotrase č. 332, přes kopec na Gerlovu huť.  Tady najíždíme na silnici a pokračujeme po tzv. Šumavské magistrále až do Železné Rudy. Z Rudy je to ještě asi 2km po rovince na hranice. Hned za hranicemi (1. křižovatka) odbočujeme ostře doprava, tady už se silnice zvedá a stoupá dalších 7km až na Brennes. Přestože je tento úsek „silniční“ i na mtb to stojí to za to Myslím, že tenhle kopeček je celkem „výživný trénink“. Na Brennesu, na jediné křižovatce, odbočujeme vlevo a jedeme po rovince asi 1km ke stanici lanovky.  Na vrcholek je to ještě tak 3 km, tentokrát už po písku, štěrku a podobných záležitostech a navíc pěkný stoupáček. Kdo by měl snad zaječí úmysly a chtěl se vyvézt bez práce má smůlu, do lanovky kola neberou A navíc by se připravil o nádherný zážitek šlapat ten kopec (v mém případě) na nejlehčí převod za hlasitého povzbuzování okolních turistů. Nahoře na Vás čeká nádherný výhled na všechny světové strany a za krásného počasí jsou vidět i Alpy. Zpět stejná trasa. Délka asi 65km. Na vrcholek vedou ještě další dvě cesty z nichž jedna, kterou jsme minulý víkend zkoušeli pěšky, by na kole byla hodně obtížná, ne-li nesjízdná (kolem malého Javorenského jezera) a druhá, značená jako cyklostezka je pro kolo asi optimální, ale nepoměrně delší. Tu vyzkoušíme příště… Den třetí: Okruh centrální Šumavou Tahle trasa je myslím opravdu „cykloturistický skvost“. Délka asi 43km, takže žádná hrůza ani pro ty méně zdatné a navíc jedete opravdu nádhernou přírodou. Jako výchozí bod jsme zvolili rozcestí Velký bor, které je asi 4km za obcí Prášily a kde je také vhodné a neplacené parkoviště.  Odtud se jede po cyklotrase č. 2118 (modrá turistická) 2km na Novou studnici. Dá se říct, že tyhle 2km jsou nejnáročnější z celého okruhu, jde totiž o stoupání, které má místy 17% a navíc ho vidíte před sebou. Takže je to hodně o morálce Z Nové studnice se pokračuje doleva stále po stejné trase až na další rozcestí, které Vás po odbočení vpravo přivede po zelené značce pod vrchol Poledník a dále po červené až nahoru k rozhledně. Na Poledník vede více cest, nejznámější je asi ta kolem Prášilského jezera, ale tahle je myslím snažší. Kolem jezera je to 7km stoupání v kuse.  Nahoře u rozhledny letos prodávali výborný domácí borůvkový koláč – doporučuji, stejně tak jako výstup na rozhlednu odkud je krásný výhled. Z poledníku se vracíme stejnou cestou až na rozcestí, kde jsme se napojili na zelenou (asi 3,5km) a tady odbočujeme doprava a po Javoří cestě (cyklotrasa č. 2113) sjíždíme nádherným sjezdem až ke „Tmavému potoku“  a dále po rovince, rozlehlým údolím kolem Rybárny až na Modravu. Z Modravy začínáme uzavírat kolečko a dáváme se po trase č.33 směrem na Antýgl. Abychom nemuseli celý úsek po silnici, tak asi po dvou kilometrech přejíždíme řeku Vydru po dřevěném mostě a pokračujeme podél řeky, po modré značce až k Rokytě. Odtud dále po modré podél plavebního kanálu po cyklotrase č. 2114 až k silnici, kde odbočujeme vlevo na trasu č. 33 a po silnici (asi 4 km) se vracíme k parkovišti. Tahle trasa je fyzicky nenáročná, protože kromě úvodního stoupání vede hlavně údolími a podél potoků, takže po vrstevnicích. Doporučujeme zač&iacu

te;najícím, nebo na „vyjetí“ po náročnějším dni Každopádně uvidíte krásný kus přírody. Mapa: Šumava Železnorudsko (schocart 155)